a) Rozdíly v pracovních důchodech

Ty jsou způ sobeny:

· Vý kon konkré tní ho povolá ní

· Schopnosti a dovednosti jedinců

· Intenzita prá ce

· Diskriminace (ně která povolá ní lidé nemohou vykoná vat vzhledem k vě ku, pohlaví, rase, ná rodnosti, politický m ná zorů m a ná bož enství)

· Rodinné zá zemí, technologický pokrok, nelegá lní př i­stě hovalectví, meziná rodní obchod apod.

b) Nerovnosti ve vlastnický ch dů chodech, které vyplý vají z rozdě lení majetku (pů da, kapitá l) mezi domá cnosti.

Majetek (bohatství) domá cnosti zí ská vají:

a) Dě dictví m (př enos aktiv akumulovaný ch minulý mi gene­racemi).

b) Ú sporami (č á st dů chodů není spotř ebová na, ale odlož ena ve zvolené formě ú spor). Vý zkumy v USA ukazují, ž e jen 20 % osobní ho bohatství lze vytvoř it celož ivotní mi ú sporami.

c) Podniká ní m (odmě na za riziko).

Grafické zná zorně ní diferenciace dů chodů

Pro zná zorně ní nerovnosti v rozdě lení dů chodů (bohatství) je použ í vá na tzv. Lorenzova kř ivka (LC - Lorenz Curve), graf 10.6. Z její ho prů bě hu lze odvodit absolutní rovnost, absolutní nerovnost dů chodů a skuteč nou nerovnost v rozdě lení dů chodů.

Absolutní rovnost vyjadř uje diagoná lní př í mka, která s osou x sví rá ú hel 45° (zná zorně na př eruš ovanou č arou). Jde o ideá lní stav, kdy 10 % obyvatelstva pobí rá 10 % dů chodů, 20 % obyvatelstva 20 % dů chodů atd. Absolutní nerovnost, kdy celý dů chod zí ská vá jed­na osoba (hypotetická verze), zobrazuje př í mka zalomená do pravé ­ho ú hlu. V grafu je to č á ra, která je nejdř í ve totož ná s osou x a v bodu K se mě ní v kolmici jdoucí až do bodu L.

Skuteč ná Lorenzova kř ivka lež í ně kde mezi obě ma krajní mi př í pady. V grafu je zobrazena tuč nou č arou. Prostř ednictví m Lorenzový ch kř ivek lze ilustrovat diferenciaci v rozdě lení dů chodů mezi jednotlivý mi profesemi, event. stá ty. Ze statistik např í klad vyplý vá, ž e ve vyspě lý ch ekonomiká ch je menš í nerovnost v dů chodech (Velká Britá nie) než v ekonomiká ch s niž š í dů chodovou ú rovní (Brazí lie).

Dů chodový Gliniho koeficient

Č asto použ í vanou mí rou je Gini koeficient, který je odvozen od Lorenzovy kř ivky, protož e porovná vá ideá lní rozdě lení dů chodů s jejich skuteč ný m rozdě lení m. Vypoč te se jako pomě r mezi obsahem plochy mezi ideá lní a skuteč nou kř ivkou (v š edé m podkladu grafu 10.6) a obsahem plochy pod kř ivkou abso­lutní rovnosti (plocha trojú helní ku OKL). Gini koeficient nabý vá hodnot od nuly (absolutní nivelizace v dů chodech) do jedné (absolutní nerovnost).

(nivelizace = vyrovná ní rozdí lů)

10.3 EFEKTIVNOST NEBO ROVNOST (PŘ EROZDÉ LOVACÍ PROCESY V EKONOMICE)

Rozvrstvení společ nosti z hlediska dů chodů ovlivň uje ú roveň spo­tř eby obč anů. Ně který m jedinců m př í jmy umož ň ují vysokou ž ivotní ú roveň a jiný m nedoká ž ou zajistit zá kladní ž ivotní potř eby. Mě ř í t­kem pro rozdě lení dů chodů je proto i tzv. mí ra chudoby. Ta umož ň uje specifikovat tu č á st obyvatelstva, u ně hož př í jem domá cnosti nedosahuje v absolutní m vyjá dř ení urč ité ú rovně, nazý vané hrani­ce chudoby. Jde o prá h na kř ivce př í jmu (majetku), pod který m je nerovnost vní má na jako sociá lně neakceptovatelná. Stanovení hra­nice chudoby je v zá sadě politický m rozhodnutí m.

Hranice chudoby je mě ř e­na:

a) V kontextu př í jmů, kdy indiká torem je hranice zá konné chu­doby. Domá cnosti, které mají př í jem pod hranicí ž ivotní ho minima, mají ná rok na vý platu dá vek sociá lní pé č e a stá tní sociá lní podpory.

b) Podle koncepce relativní deprivace (ztrá ta, zbavení, nedostatek ně č eho; strá dá ní z nedostatku smyslový ch podně tů; dlouhodobý nedostatek tě lesný ch a psychický ch potř eb) je vytvá ř en index depri­vace, ve které m č lově k hodnotí svoji ž ivotní situaci ve srov­ná ní s jiný mi lidmi nebo skupinami jako nepř í znivou. Chu­doba je chá pá na jako situace, která je jedinci č i domá cnosti vnucena, není tedy osobní volbou.

c) Jako subjektivní ná zor lidí na vý š i př í jmu, který jim zabez­peč uje uspokojení zá kladní ch potř eb.

Chudoba př edstavuje morá lní zrcadlo společ nosti. Př i ř eš e­ní tohoto problé mu byly použ ity dva př í stupy:

· Realizace takový ch politický ch praktik, které mají vykoř e­nit specifické př í č iny chudoby ve společ nosti.

· Vytvá ř ení sociá lní ch programů a systé mů, které umož ň ují udrž et př í jmy obyvatelstva na společ ností uznané ú rovni.

Sociá lní stá t

Jejich vyú stě ní m je vznik tzv. sociá lní ho stá tu (Welfare State). To znamená stá tu blahobytu, ve které m vlá da potlač uje trž ní sí ly, aby ochrá nila jednotlivce př ed př esně vymezený mi ná hodný mi udá ­lostmi a zabezpeč ila lidem minimá lní ž ivotní ú roveň.

V souč asné době sociá lní stá t poskytuje zá chranou lidem, kteř í jsou doč asně nebo trvale neschopni zajistit si př imě ř ené dů ­chody. Prostř ednictví m stá tní ch orgá nů a institucí:

a) Garantuje zá kladní př í jem pro kaž dé ho jedince a rodinu na ú rovni ž ivotní ho minima.

b) Poskytuje sociá lní dá vky, které mají zajistit př imě ř enou ú roveň sociá lní ho bezpeč í.

c) Zajiš ť uje poskytová ní veř ejný ch sociá lní ch služ eb (š kol­ství, zdravotnictví) pro vš echny obč any.

Dva koncepty rovnosti

Vš echna tato opatř ení mají podporovat rovnost jedinců, která je chá pá na jako rovnost př í lež itostí nebo rovnost vý sledku. Zá sadu rovnosti př í lež itostí (liberá lní koncept) zajiš fuje stá t tí m, ž e pro­stř ednictví m vzdě lá vá ní a kompenzací individuá lní ch handicapů, vyrovná vá š ance slabš í ch. Jde o idealizovanou př edstavu, která není v praxi plně realizovatelná. Koncept rovnosti vý sledku (př edsta­va socialistů) má zajistit uspokojení potř eb vš ech obč anů redistri­bucí společ enský ch zdrojů. Rovnost „kaž dé mu podle jeho potř eb" se v sociá lní ch stá tech modelově prosazuje zejmé na ve zdravotnic­tví. Oba principy jsou financová ny prostř ednictví m př erozdě lová ­ní prvotní ch dů chodů, kdy vlá da ně který m jednotlivců m odebí rá pení ze a dá vá je jiný m.

Př erozdě lovací procesy

Redistribuce dů chodů svý mi ná klady a vý nosy ovlivň uje ekonomickou efektivnost společ nosti. Př í nosem není jen vě tš í rovnost v př í jmech jednotlivců, ale i zvyš ová ní konkurenceschopnosti a mo­bility pracovní ch sil (stá tní podpora š kolství a rekvalifikací) a do­stupná zdravotní pé č e. Vý sledkem tě chto aktivit je vě tš í rovnost př í lež itostí na trhu prá ce. Př erozdě lovací procesy mají i negativní dů sledky, protož e vě tš inou oslabují podně ty k prá ci a podniká ní (ž ivotní minimum je stá tem garantová no), jejich technické prove­dení je spojeno s neproduktivní mi vý daji na chod stá tní ho apará tu. Vysoké daň ové zatí ž ení dů chodů zvyš uje spotř ební vý daje obyva­telstva, sniž uje jeho sklon k ú sporá m a celkově naruš uje alokač ní funkci trhů. Dilema mezi rovností a efektivností je vž dy ř eš eno jako politický problé m.

Boj proti chudobě je veden ve vš ech zemí ch a má rů zné for­my. Mezi nejč astě ji použ í vané patř í:

• Zá konná minimá lní mzda. Cí lem tohoto sociá lní ho institu­ tu je zaruč it existenč ní minimum a omezit nekalou soutě ž ve formě vý platy př í liš ní zký ch mezd.
• Sociá lní zabezpeč ení. V Č R je tvoř í relativně samostatné a principiá lně odliš né systé my - sociá lní pojiš tě ní, stá tní sociá lní podpora a sociá lní pomoc.