Ãëàâíàÿ ñòðàíèöà Ñëó÷àéíàÿ ñòðàíèöà ÊÀÒÅÃÎÐÈÈ: ÀâòîìîáèëèÀñòðîíîìèÿÁèîëîãèÿÃåîãðàôèÿÄîì è ñàäÄðóãèå ÿçûêèÄðóãîåÈíôîðìàòèêàÈñòîðèÿÊóëüòóðàËèòåðàòóðàËîãèêàÌàòåìàòèêàÌåäèöèíàÌåòàëëóðãèÿÌåõàíèêàÎáðàçîâàíèåÎõðàíà òðóäàÏåäàãîãèêàÏîëèòèêàÏðàâîÏñèõîëîãèÿÐåëèãèÿÐèòîðèêàÑîöèîëîãèÿÑïîðòÑòðîèòåëüñòâîÒåõíîëîãèÿÒóðèçìÔèçèêàÔèëîñîôèÿÔèíàíñûÕèìèÿ×åð÷åíèåÝêîëîãèÿÝêîíîìèêàÝëåêòðîíèêà |
Iacute;m 3 ñòðàíèöà
Antoní n Slaví č ek (1870 - 1910 v Praze) Stal se vů dč í osobností klasikem č eské ho impresionismu a krajiná ř ství. Vliv starš í ho malí ř sky nadané ho bratra. Matka, bratr a otec brzy zemř eli.Uč il ho historický malí ř Emil J. Lauffer. Pomá hal mu strý c, dě kan, a umož nil mu studijní cestu do Mnichova. Po ná vratu studoval na Ak., kam prá vě v roce 1887 př iš el z Ví dně Julius Mař á k, jež ho považ oval za své ho ná stupce. Slaví č ek vš ak Mař á ků v realismus brzy opustil a hledal vlastni vyjá dř ení a svů j styl, který naš el v impresionismu. Brzy se stal mistrem ve spodobně ní krá s č eské krajiny a promě nný ch ná lad př í rody. V krajiná ch z Okoř e je cí tit vliv impresionismu, pozdě ji dospě l k obecný m symbolů m a vý znamů m. 1903 – 1907 bydlel Slaví č ek se svou rodinou v Kamenič ká ch, kde vytvoř il př es sedmdesá t obrazů - Silnice v kamenič ká ch – 1904, - Z Kamenič ek - 1904, - Z pohorský ch motivů Maloval krajiny nejen na venkově ale i v Praze: pohledy na Letnou - obrazy praž ský ch ulic, sadů, trhů a ná bř ež í, v nichž objevil tvá ř moderní ho svě ta a zachycoval jejich atmosfé ru. Poslední m jeho pokusem o vyjá dř ení malí ř ské ho hledá ní stylu byly jeho studie 'Svatoví tské katedrá ly'. Tyto obrazy vš ak zů staly nedokonč eny, neboť Slaví č ek poté, co jej ranila mrtvice a byl neschopen prá ce, dobrovolně ukonč il svů j ž ivot. Č lenem SVU Má nes a jeho studenty byli: Kalvoda, Lebeda. Vel. pal. - Studie kosatců, - Zahradní zeď, - Loubí v zahradě (s ž enskou postavou), - Bř í zová ná lada, - Eliš č in most (melancholický, - Letenská plá ň,, - Praha z Letné (velký obr.- podně tem byla zaká zka na panorama Prahy pro mě stskou radu). Jan Preisler (1872 v Popovicí ch u Berouna - 1918 v Praze) Studoval na Umě leckoprů myslové š kole u Františ ka Ž ení š ka. Vý znamný malí ř př elomu 19. a 20.století. Př eklenul roztř í š tě nost vý tvarný ch proudů (naturalismus, impresionismus, symbolismus a secesi) a slouč il osobní př edstavy a sny s obecný mi symboly. Jeho syntetické vidě ní a kvality oceň ovala i ná sledují cí generace. Vliv Muncha rozezní vá Preislerovu barevnost. Reagoval vš ak na kritiku, kterou mu př inesla a toto smě ř ová ní opustil. Byl zaklá dají cí m č lenem Sdruž ení volný ch umě lců Má nes, uč il na Umě leckoprů myslové š kole a Akademii. Vel. Pal.: - Ostrov Monte christo – (Chlapec a lež í cí dí vka v lososový ch š atech) - Milenci – 1904 – kde použ í vá š edo č erno bí lou š ká lu barev., - Milenci – 1906 – vě tš í než př edchozí, už í vá i ž luté a vzoru na š atech. - Ž ena u jezera – č erné jezero, muž na bí lé m koni a ž enou v č ervený ch š atech., - Č erné jezero – mladí k s koně m - dvě varianty Antoní n Hudeč ek (1872 - 1941) Studia na praž ské A. u Maxe Pirnera, na mnichovské Akademii u konzervativní ho Otto Seitze a na soukromé š kole Antona Azbeho -(uč itele Vasilije Kandinské ho), pak v atelié ru Vá clava Brož í ka na A. Př estož e studoval figurá lní malbu, stal se hl. př edstavitelem ná ladové krajinomalby. Ovlivnil jej zejmé na francouzský impresionismus a pointilismus. Dů lež itou roli v jeho krajiná ch hraje svě tlo a jeho barevné efekty. Maloval u Okoř e ve společ nosti dalš í ch Mař á kový ch ž á ků, jimiž ale není ovlivně n.. Jeho první m dů lež itý m dí lem je plá tno Vybí rá ní brambor – dvě sehnuté venkovské ž eny v rozostř ené krajině. Obdivoval krá sy neporuš ené př í rody. Realistické krajiny a vesnice na Stř í tezi. Barvy expresivně nabý valy na sytosti a vý raznosti (Starý Kolí n), př ibyly motivy lesní ch interié rů (Itá lie, Rujá na), horský ch motivů (Alpy, Tatry), š iroké vý hledy z podhů ř í a prosvě tlená př í rodní zá koutí (Policko). Ve v zimě maluje v atelié ru Bludič ky a Psý ché a Z jara.. Po smrti svý ch př á tel pokrač oval Hudeč ek ve své m vý voji osamě le. Byl nazý vá n i bá sní kem ticha- poetické vizí odvozoval od literá rní inspirace. Dosá hl ú spě chů na vý stavá ch ve Ví dni a Berlí ně. Svý m dí lem se zapojil do evropské ho vzniku a vý voje symbolismu a ná ladové ho krajiná ř ství. NG: - Potok: postavy splý vají s tichý m prostř edí m.Hlavní pozornost vě tš inou poutá na pomalý pohyb vodní hladiny. - Podobizna paní Mí ly Slaví č kové,, - Po zá padu slunce, - Moř e u Syrakus -Potok ve sluneč ní m svitu, - Podzimní ná lada Dalš í: - Cyklus kmenů, - Dě vč e v kvě tech, - Portré t Evy Slaví č kové, - Buky u moř e, - Koupá ní (2 chlapci ve vodě) Vel pal: - Več erní ticho – Ž ena otoč ená zá dy na vrcholu pahorku, splý vají cí se stmí vají cí se krajinou, podobné pointilismu. - První zeleň – 1900 vodní hladina v barevné harmonii., - Mě sí č ná noc – 1899 – krajina u rybní ka, v ně mž se odrá ž í mě sí c v ú plň ku. - Psyché – tmavozelená snová vidina nahý ch ž enský ch postav v noč ní, mě sí č ní scenerii. - Potok (u bř ehu) – 1898 – jeho č astý motiv.Tmavě zelené, hudeč kovské tó ny a reflexy svě tla ve vodní hladině č iní s ticha dě j. - Jarní pohá dka 1898 zelenavý, dí vka z profilu v š eř í cí ch se svě tlý mi vlasy.U nohou jí vyrů stá kosatec – symbol č istoty a ctnosti. Alois Kalvoda (1875 u Brna – 1934 v blí zkosti Klatov) Studia na praž ské A. v krajiná ř ské speciá lce Julia Mař á ka (11892 – 1897).velký vliv Chittussiho. Č len SVU Má nesa a spoluzakladatel Sdruž ení vý tvarný ch umě lců. Ž á k Josef Vá chal. Stipendijní cesta do Pař í ž e a Mnichova. V jeho krajiná ř ský ch plá tnech se zprvu prosazoval naturalismus a impresionismus, poč á tkem 20. stol se ale př iklonil k secesní mu symbolismu a sí lily naturalisticko – secesní prvky. Vel pel. - Bř í za Č ESKÁ SECESE ….(př edstavitelé, situace, pamá tky)…………………………………………………………………….. 47. SECESE: Vů dč í osobnost franc.soch. Auguste Rodin, vliv i Maillol, Bourdelle “Czech Art Nouveau“: Josef MAŘ ATKA (Myslbeků v ž á k), př inesl od př í tele Rodina psychologický př í stup k modelu - plastiky tlustý ch ž en - Ruka - alegorie Dramatu a Hudby pro Obecní dů m Skromnost a Uš lechtilost, - Sí la a Vytrvalost pro Novou radnici v Praze - portré t Herberta Masaryka, - Antoní n Dvoř á k naslouchají cí Jan Š TURSA (Myslbeků v ž á k), impresionista a symbolista, novoklasicismus, prof na AVU, - Melanchoické dě vč e (poesie ve hmotě) - Př ed koupelí (akt kleč í cí dí ky př idrž ují cí si jednou rukou vlasy) - Sulamit Rahu, - Messalina, (smyslné. vitá lní) - Eva, - Sedí cí Eva (biblické té ma, stereometrizace postavy) - Ž ivot uniká - Puberta (bolestný pocit z dospí vá ní) - vý zdoba Kotě rova pavilonu na jubilejní vý stavě obchodní komory v Praze - monument Prá ce a Humanita pro pylony Hlá vkova mostu
Ladislav Š ALOUN (Schnirchů v ž á k), veř ejná plastika, ornamentalismus, novorenesance, naturalismus, - pomní k Mistra Jana Husa na Starom. ná m.(ví tě z v soutě ž i se Suchardou a Kotě rou) - vý zdoba Mě stské ho muzea v Praze (- Ve chví li oddechu) Hlavní ná darž í, Obecní dů m, Zemská banka, Nová radnice, - portré ty pro Ná r. museum – Dvoř á k, Smetana, Č ech, Vrchlický, Má nes, Seifert
Stanislav SUCHARDA: nejvě tš í č es. medailé r, postupně sniž oval vý š ku relié fu, prof.UMPRUM - medaile: - Praha a Vltava. – Č eské obce sokolské, - cyklus plaket: Pohá dka o krá sné panně Lilianě - relié f Ukolé bavka, - Vrba a poklad (podle Erbenovy Kytice) - pomní k Františ ka Palacké ho (1912) - vý zdoba Ž ivnobanky, Praž. Spoř itelny, Zemské banky, - podobizny: dě tské: Marie Pujmanové, dě tí Ant. Slaví č ka
Otakar Š PANIEL: prof. UMPRUM a AVU, potré tní medaile a sportovní plakety - Vrh diskem, - Hrá č kopané, - Skok př es př eká ž ku - medailó n J.E. Purkyně Quido KOCIÁ N: expresionismus, tragika, pesimismus - Š á rka, - Abel Bohumil KAFKA (Suchardů v a Myslbeků v ž á k), prof. na UMPRUM a AVU - Ná hrobní relié f - Mrtvá labut´, - Visioná ř, - Hasnoucí hvě zdy, Františ ek BÍ LEK stud. u Pirnara a v Pař í ž i, symbolista, ideový program „stavba budoucí ho chrá mu v ná s“: - Ú ž as (monument) - cykly: Ž ivot (otá zky na: co jsme, co tu chceme - Slepci, - Ví m) Cesta (- Pově troń, - Adam a Eva, - Rama, - Kriš na) - Krucifix, - Motlitba nad hroby - relié f Vý klad slova Madona - Podobenství velké ho zá padu Č ech - pomní ky: - Bedř ich Smetana v Jabkenicí ch, - Jan Á mos Komentský u Bí lkovy vily, - Mojž í š př ed Staronovou Synagogou, - Jan hus v Kolí ně, - Tvů rce a jeho sestra bolest na Bř ezinově hrobě, PABLO PICASSO ….(vý voj, tvů rč í období) ………………………………………………………………………………. 50. 1881 Malaga – 1973 u Cannes. Po otci jmé nem. Ruiz. Š paně lský malí ř, grafik, sochař. Od 1904 ž il v Pař í ž i, kde jej ovlivnil Lautrec, Gogh a Cé zane. Vliv na ně m zanechala i ú č ast na pitvě, kde byla hlava dě vč ete rozř í znutá v pů li –celý ž ivot se objevují v jeho dí le rozpolcené hlavy. Dalš í udá lostí jež jej poznamenala bylo ú mrtí př í tele bá sní ka, s ní mž sdí lel pař í ž ský byt – namaloval jeho portré t na smrtelné m lož i. Celý ž ivot byly jeho zá sadní inspirací ž eny. Vě tš inou maloval podle svý ch milenek a manž elek a pokaž dé mě ly jeho malby stejný vý voj – od krá sný ch ž en na který ch vidí to nejlepš í až po stvů ry, které ukazují ž enino nitro. Mezi jeho ž eny patř ily ruská baletka Olga Cholková a poslední Jacqueklin Rogue spá chala po jeho smrti sebevraž du. Byl té mě ř posedlý té maty sexuality a ž enské ho př irození.
Modré období: 1901 – 1904 (mož ná mě l jen modrou barvu a na jinou nemě l pení ze) Zá sadně figurá lní, zobrazuje lidi slabé a potř ebné: ž ebrá ky, ubož á ky.dí la jsou pesimisticky ladě ná. - Ž ehlí ř ka
rů ž ové období: 1905 – 1907 Rů ž ové tó ny, hlavní m ná mě tem se stá vají kejklí ř i a harleký ni - Sedí cí kejklí ř s dí tě tem zá jem o afro: naš el inspiraci v umě ní africký ch kmenů, stylizované soš ky a masky ho magicky uhranovaly. opakovaně se odrá ž í v pozdě jš í ch dí lech. V dí le dochá zí k vě tš í deformaci a zvě tš ová ní oč í. - Avignonský m sleč ná m (bordel v Avignonské ul.) př imalová vá na oblič ej masky, ale ne vš em. Př estož e je toto dí lo klí č ový m v kubismu, nebyl si jí m jistý, neboť jej dlouho schová val. (1907, NY) 1907 se seš el s Braquem a oba rozvinuli kubismus té mě ř souč asně a ve vzá jemné spoluprá ci.
analytický kubismus: Zcela se ponoř il do hledá ní zá konitostí v obraze a prostoru. Objevoval dalš í dimenze a zapracová val je do ploché ho obrazu. Byl uchvá cen touto změ ně nou realitou v ní ž nachá zel principy č asu a prostoru. Maluje krajiny v Horta de Ebre a Cadaques - Ž ena hrají cí na kytaru – toreador hrají cí na kytaru 1911 syntetický kubismus: 1912 experimentuje s prvky kolá ž e 1. kolá ž s pí smem, notami - Zá tiš í s pletenou ž idlí (nalepil potah ž idle do obrazu) 1914: zač. vá lky, nemaluje tolik, po vá lce si již s Braquem tolik nerozumí období velký ch ž en: mohutné, maximá lně zjednoduš ené ž eny s klasický m ř í mský m oblič ejem) dá le smě s kubismu, surrealismu a expresionismu, sochy a obrazy jsou č í m dá l ná padně jš í a pokř iveně jš í od 1917 spí š klasicistní, zdů razń uje krá su formy a př í sné vedení linií období korid 1925 zač. kubistické ho surrealismu – vrcholem s. Picassa je obr. - Guernica (1937, NY) vyjadř uje jasný nesouhlas s hrů zami š paně lské obč anské vá lky a stojí na poč á tku politické ho rozmě ru P.dě l. dá le jej nelze zař adit: kolí sá mezi prvky klasicismu a silnou expresivitou Po 2. svě tové vá lce se usadil v jiho- fran. Nice 50. lé ta: obmě nuje mistrovská dí la – historické malby 1946 letní sí dlo na azurové m pobř ež í v mě steč ku Vallauris (Valory) - množ ství keramiky s oblí benou tematikou: Bý ci, ž eny – torza 1954: po Mattisově smrti se zač aly podobat Picassovy obr. Mattisový m 1958: 10-ti metrová ná stě nná malba Ikarů v pá d pro pař í ž ský palá c UNESCO 60. lé ta: v poslední m období dá vá př ednost té matu malí ř a model, jejichž erotický vztah v ně m zaujal př ední mí sto. – parafrá ze Cranachový ch nerovný ch pá rů
NG: r. 1923 nakoupila č eská komise Picassovy obr. do NG - celkem asi 30 obr. r. 1968 byla Picasova vý stava v Praze, ale bez jeho ú č asti - Sedí cí ž enský akt - 1906 - Vlastní podobizna - 1907 - Ž ena v lenoš ce - 1910 - Ž ena s kytarou u piá na - 1911 - Př í stav v Cadaques - 1910 - Boxer - 1912 - Absint a karty - 1912 - Š edá hlava - 1941 - Stojí cí ž ena -1921 - Housle, sklenice, dý mka a kotva (Vzpomí nka na Le Havre) - 1912 - Vraž dě ní v Korei - 1951 – dř evo - Krajina s mostem - Zá tiš í s kytarou, - Zá tiš í s hroznem
Nikdy se nespokojil s dosaž ený m a stá le hledal nové formy vyjá dř ení. Vž dy zů stal své bytný m umě lcem. Dů kazem jeho vý jimeč né slá vy je i to, ž e již za své ho ž ivota vystavoval v Louvru.Jeho museum je v JF v pevnosti Grimaldů. Č ESKÝ KUBISMUS ….(situace, specifika, př edstavitelé) ……………………………………………………….………. 51. jednotný styl zasahují cí pouze v Č echá ch do vš ech oblastí vý tvarné ho umě ní vč etně architektury a už ité ho umě ní 2 tendence: expresionistická – uvolně ná, drama lidské duš e uvě domě lá stavba obrazu – vnitř ně vyvá ž ené kompozice plastický ch forem spojení m obou vzniká v č echá ch kuboexpresivismus: specifič ností je duchovní ná plń a obraz existenciá lní ch mezní ků SVU: do vá lky 1914 jako rekce na vyč leně ní umě lců z Má nesa, spojují cí m ná zorem kubismus, č asopis Umě lecký mě sí č ní k, teoretici: Vincenc Kramá ř, Vili Š tech malí ř i: vů dč í - Emil Filla, Bohumil Kubiš ta, Ant. Prochá zka, Vincenc Beneš, J. Č apek, Vá clav Š pá la sochař: Otto Guttfreud, architekti: Josef Goč á r, Josef Chochol, Pavel Janá k, Vlastislav Hoffman (scé nografie) ná zorová jednota netrvá dlouho, př í č inou sporu pojetí kubismu, Filla považ oval za jediný sprá vný Picassů v kub., ale ostatní (Š pá la, Č apek, Kubiš ta) a metodu uzpů spbenou osobě a oblasti., u ná s obsahová strá nka obrazu a nechtě jí omezit barevnost malí ř ství: vlivy: impresionisti: Preislerovy volné barvy, Slaví č ek, vý stavy: Rodin (1902), Munch (1905), kaž doroč ní fr. impres. zlom: vý stava OSMY: stud.AVU zač. v 80. letech: Emil FILLA, Otakar KUBÍ N, Bohumil KUBIŠ TA, Bedř ich FEIGL, Willy NOWAK, Max HORB, Antoní n PROCHÁ ZKA, Artur PIETTERMAN 2.vý sava – E. FILLA: nejdogmatič tě jš í, dů sledný kubismus, domé na v zá tiš í ch –syntetický a analytický kubismus - Č tená ř Dostojevské ho- Č ervené eso 2. vý stava - Autoportré t s paletou – 1. vý stava - Utě š itel - Milostivý samaritá n - Vlastní podobizna s cigaretou - Kuř á k - Zá tiš í se slaneč kem FIEGEL, PITTERMAN, NOWAK: nejkonzervativně jš í - krajiny ovlivně né fauvismem Antoní n PROCHÁ ZKA: také dospě l ke kubismu, ale je č itelný a je zachová na barevnost - Zá tiš í na stole - Koncert, - Č tená ř novin (analytický kubismus) B. KUBIŠ TA: nejvý znamně jš í postava, spojil problé m obou tendencí,, zemř el na š paně lskou chř ipku - Trojportré t - Sv. Š ebestiá n - Pierot - Autoportré t s dý mkou - Meditace - mnoho zá tiš í - Zá tiš í s lebkou - Staropraž ský motiv Josef Č APEK: 1887(Hronov)- 1945 koncentrač ní tá bor, malí ř, grafik, ilustrá tor, spisovatel, divadel.vý tvarní k Studium na UMPRUM, cesta do Pař í ž e, č len SVU, SVU Má nes, iniciá tor Tvrdoš í jný ch karikaturista, redaktor mnoha č asopisů, hravá stylizace - poetické kouzlo dě tské kresby, té mata slovenské krajiny, hrají cí si dě ti, ž ivot mě sta, centrem č lově k - cykly Touha a Oheń (symbolizují cí nadchá zejí cí vá lku(motiv ž enské postavy) - Muž s pytlem (NG) - Č ernoš ský krá l - Hvě zdy - Kvě tiná ř ka Vá clav Š PÁ LA: 1885- 1946 :, č len i SVU Má nes, generace Osmi, vliv Picassa a Braqua, kubismus, fauvismus, Munchů v expresionismus, abstrakce, ž eny, lyrizují cí a venkovská krajina, barevný trojzvuk č ervené, modré a bí lé, rů zná barevná období: zelené, modré, - Pí seń venkova, - (NG): Velká pradlena, Koupá ní, Vltava u Č ervené, Pivoń ky sochař ství: Otto GUTTFREUD: 1889 – 1927 stá l u zrodu kubistické plastiky, jediný př edstavitel č es. kub., č len kub. skupiny studoval na UMPRUM (Drahoń ovský), v Pař í ž i u Bourdellea, vstoupil do fr. armá dy, ná vrat do Č ech - mnoho zaká zek do vznikají cí arch., rektor UMPRUM, 1927 utonul ve Vltavě 1. období do 1910– expresivní, absraktní forma, odklon on popisnosti, deformace tvarů, dynamismus - Ú zkost, - Hamlet - Autoportré t - Hlava otce 2. období – 1911-1914 – kubistické, 1913 soutě ž na Ž iž kov. pomní k - Hlava dona Quiota (př echodné období) - Hlava Viky - medailony pro Hlá vků v most v Praze 3. období – 1919- konec ž ivota, nejprve př echod –purismus, klasické formy, té ma ž ivota, prá ce - civilismus jednoduché tvary, maximá lní zjednoduš enost, polychromie, materiá l-sá dra a pá lená hlí na - pomní k Babič ky v Ratiboř ické m ú dolí - Š vadlena
|