Студопедия

Главная страница Случайная страница

КАТЕГОРИИ:

АвтомобилиАстрономияБиологияГеографияДом и садДругие языкиДругоеИнформатикаИсторияКультураЛитератураЛогикаМатематикаМедицинаМеталлургияМеханикаОбразованиеОхрана трудаПедагогикаПолитикаПравоПсихологияРелигияРиторикаСоциологияСпортСтроительствоТехнологияТуризмФизикаФилософияФинансыХимияЧерчениеЭкологияЭкономикаЭлектроника






Interpretace






- interpretace = nejdůležitější krok ve zpracovávání informací, je to přiřazování významu znakům

<- vliv mají různé faktory: znalosti příjemce informace, schopnost kombinace, stereotypy myšlení, generalizace, etc.

- dezinterpretace = nezáměrná interpretační chyba recipienta (příjemce)

<- příčiny: špatný překlad z cizího jazyka, nesystémový výklad bez návaznosti na kontext, používání abstraktních (víceznačných) pojmů a nejednoznačných symbolů, interpretace ve smyslu vlastního prospěchu (přeceňovaný úspěch, marginalizován neúspěch)

Komunikační systémy (McLuhan)

1. období orální kultury – komunikace hlasová, nároky na paměť

2. období psané kultury – akustické vnímání nahrazeno grafickým přepisem

3. období knižní kultury – vynález knihtisku à distribuce informací v masovějším měřítku

4. nástup elektřiny a elektronických médií – okamžitá distribuce

5. nová elektronická média – interaktivní sdílení informací v reálném čase

Podnikové procesy

- proces = účelová posloupnost činností, realizuje transformaci vstupních dat na požadované výstupní s využitím odpovídajících zdrojů (lidé, technologie, materiál, finance, čas)

- charakteristiky procesu: cíle metriky, iniciační událost (spouštějící proces), vstupy a výstupy, interní činnosti, zdroje nezbytné pro zajištění procesu, doba trvání, náklady, zodpovědní pracovníci



- kategorizace procesů:

a) základní – zabezpečují hlavní podnikové aktivity bezprostředně spojené s uspokojováním potřeb zákazníků, mají rozhodující podíl na hodnotě finálního produktu (např. řízení zakázky, vývoj výrobků)

b) podpůrné – procesy uvnitř podniku (zásobování materiálem, fakturace, přijímání nových zaměstnanců)

c) řídící (správní) – firma jimi definuje svoji organizaci a administrativní akty (podnikové řády, směrnice, pravidla etc.)

- podnikové procesy podle jejich vztahu k subjektům:

procesy interní = v rámci jednoho podniku, zajišťují zejména vlastní pracovníci podniku

procesy externí = mezipodnikové, překračují hranice podniku (např. výměna informací mezi bankami)

 

Von Neumannovo schéma

- základem struktury počítačů je 60 let staré schéma popsáno Johnem von Neumanem

- počítač se skládá ze : vstupní obvody, operační paměť, řídící jednotky (=řediče), aritmeticko – logické jednotky, vstupní obvody, k těmto součástem je dále řazena vnější paměť jako rozšíření operační paměti a pro připojení na síť komunikační obvody.



- řídící obvody -přijímají jednotlivé instrukce, dekódují je a vysílají elektrické signály do obvodů, které se provedení instrukce bezprostředně účastní

- jedná se o instrukční soubor při výrobě = chipset

-ALJ= aritmeticko logická jednotka realizuje matematické operace a logická vyhodnocování nad daty, která vybírá z operační paměti

-Paměť– uchování vstupních dat, ale také mezivýsledků a výsledků pro prezentaci na výstupních zařízeních prostřednictvím výstupních obvodů

 

Generace počítačů

První generace (1945 až 1951)

První generace je charakteristická použitím elektronek[3] (tzv. elektronika) a v menší míře též ještě relé (elektromechanika). Počítače byly poměrně neefektivní, velmi drahé, měly vysoký příkon, velkou poruchovost a velmi nízkou výpočetní rychlost. Zpočátku byl program vytvářen na propojovacích deskách, později byly využity děrné štítky a děrné pásky, které též sloužily spolu s řádkovými tiskárnami k uchování výsledků. V té době neexistovaly ani operační systémy ani programovací jazyky ani assemblery. Počítač se ovládal ze systémové konzole. Jeden tým lidí pracoval jako konstruktéři, operátoři i technici, jejichž úspěchem bylo ukončit výpočet bez poruchy počítače.

Druhá generace (1951 až 1965)

Počítače druhé generace charakterizuje použití tranzistorů[3][10] (tzv. polovodičová elektronika), které dovolily zlepšit všechny parametry počítačů (zmenšení rozměrů, zvýšení rychlosti a spolehlivosti, snížení energetických nároků). Díky počátku obchodu s počítači byla snaha o co nejlepší využití počítače, proto vznikají první dávkové systémy, které byly zaváděny do počítače pomocí děrné pásky, štítků nebo magnetické pásky a které se využívaly při prodeji strojového času počítače (pronájem počítače po dobu vykonání programu). Počátek využívání operačních systémů, jazyka symbolických adres, první programovací jazyky (COBOL, FORTRAN, ALGOL).

Třetí generace (1965 až 1980)

Třetí generace je charakteristická použitím integrovaných obvodů[3][11] (tzv. polovodičová elektronika). S postupem času roste počet tranzistorů v integrovaném obvodu (zvyšuje se integrace). V této době byl výkon počítače úměrný druhé mocnině jeho ceny, takže se vyplatilo koupit co nejvýkonnější počítač a poté prodávat jeho strojový čas. Majitelé požadovali maximalizaci využití počítače, proto se objevilo multiprogramování[3] – zatímco jeden program čeká na dokončení I/O operace, je procesorem zpracovávána druhá úloha. S tím úzce souvisí zavedení pojmu proces, který označuje prováděný program a zahrnuje kromě něj i dynamicky se měnící data. Objevuje se první podpora multitaskingu, kdy se programy vykonávané procesorem střídají, takže jsou zdánlivě zpracovávány najednou. Tento pokrok umožňuje zavedení interaktivních systémů (počítač v reálném čase reaguje na požadavky uživatele). Kromě velkých střediskových počítačů (mainframe, tzv. sálový počítač) se objevují i první minipočítače a mikropočítače.

Čtvrtá generace (od roku 1981)

Čtvrtá generace je charakteristická mikroprocesory a osobními počítači.[3] Mikroprocesory v jednom pouzdře obsahují celý procesor (dřívější procesory se skládaly z více obvodů) a jsou to integrované obvody s vysokou integrací, které umožnily snížit počet obvodů na základní desce počítače, zvýšila se spolehlivost, zmenšily rozměry, zvýšila rychlost a kapacita pamětí. Nastává ústup střediskových počítačů (mainframe) ve prospěch pracovních stanic a v roce 1981 uvedeného osobního počítače IBM PC. Počítač shodné konstrukce vyrábějí i jiní výrobci jako tzv. IBM PC kompatibilní počítače. Přichází éra systémů DOS a vznikají grafická uživatelská rozhraní. Poměr cena/výkon je nejlepší u nejvíce prodávaných počítačů, vyšší výkon je vykoupen exponenciálním růstem ceny, proto se již nevyplatí koupit nejvýkonnější počítač na trhu a z mnoha běžných a laciných počítačů vznikají clustery. S rozvojem počítačových sítí vzniká Internet, distribuované systémy. Výkon počítačů se zvyšuje použití několika procesorů (multiprocesory).

Polovodiče, procesory

 

Mikroprocesory

- 1971 uvedení mikroprocesorů, firma INTEL ,vývojáři integrovali 12 samostatných obvodů -pro kalkulačku do jednoho integrovaného obvodu = mikroprocesor

-první čtyřbitový procesor INTEL 4004vznikl integrací polovodičových komponent tzn.: řídící jednotky, aritmeticko – logické jednotky, registrů (jako části paměti) do jednoho čipu

- kritéria mikroprocesorů :

· Rychlost jádra (počet operací za sekundu – MIPS, dnes 4000 MIPS)

· Frekvence pracovního taktu datové sběrnice (dnes MHz, GHz)

· Počet jader ( maximálně 6)

· Rozsah a repertoár chipsetu

· Velikost vyrovnávací paměti (chace) pro pro rychlejší přenos dat mezi pamětí a ALJ

· Šířka sběrnice mezi mikroprocesorem a dalšími jednotkami (obvykle 64 bitů tzn. 64 bitů se přesouvá paralelně

- u komerčních procesorů 2 základní koncepce podle repertoáru vnitřních instrukcí

· RISC- jen základní a rychle realizovatelné instrukce

· CISC - s úplnou instrukční sadou

· V menší míře : VLIW a MISC

- vývoj mikroprocesorů pro osobní počítače směřuje k modelům, které na jedenom čipu integrují více jader ( procesorů), což způsobí vyšší výkon mikroprocesoru

- dominující výrobci : Intel, AMD, Motorola, Cyrix, IBM, HP, Atmel, Texas Instruments, Philips

- nejvýkonnější mikroprocesor od IBM z193

 

 

Rozdělení SW

Rozdělení software:

Základní software nezbytný pro práci počítače (hlavně operační systémy, služební programy pro servery, podpůrné programy, programy pro spolupráci heterogenních počítačů, software pro řízení komunikačních sítí)

Operační systémyzajišťují všechny základní funkce počítačů: práci se zdroji, řízení aplikačních programů, řešení havarijních situací při zpracování dat, paralelní zpracování více programů, spolupráce na komunikaci počítačů v rámci sítí

- MS 7, Mac OSX, Linux, Windows 2003 server, Red Hat Linux, Novel Netware

Aplikační software, největší skupina programů (účetní programy, skladové hospodářství…

Aplikační software ASW= široká škála programů pro zpracování informací ve všech odvětvích lidské činnosti, v aktivní interakci s koncovým uživatelem

-2 základní řady: podle odvětví, podle velikosti podniku

Souhrnná skupina prostředků pro vývoj programů (programovací jazyky, vývojářská prostředí

Programovací jazyky:

=umělý prostředek pro zápis algoritmu do formy srozumitelné konkrétnímu počítači

-základní charakteristiky:

Ø Abeceda, soubor povolených znaků a výrazů

Ø Syntaxe, pro zápis výrazů, příkazů a instrukcí

Ø Sémantika, význam přiřazený ke konkrétním výrazům, příkazům a instrukcím

- podle míry symbolizace příkazů, míry abstrakce:

Ø Vyšší programovací jazyky

- procedulární (strukturované např. COBOL a objektově orientované např. Java, Smalltalk)

-deklarativní, neprocedurální (funkcionální např.Lisp a logické např. Prolog)

Ø Nižší programovací jazyky

Ø Speciální, mohutnější programovací nástroje pro komplexní úlohy

Historická hierarchie programovacích jazyků

· Strojový kód: na míru vytvořený pro konkrétní (mikro)procesor a jeho operační systém

· Assembler: blízký strojovému kódu se symbolickými názvy příkazů a proměnných

· Procedulární jazyky: se symbolickým zápisem příkazů a proměnných, postup je popsán procedurami, např. Fortran,COBOL, Visual Basic

· Funkcionální programovací jazyky: algoritmus se vyjadřuje funkcemi, které pracují s danými parametry, např. Lisp

· Logické jazyky: jazyky pro segment umělé inteligence, programy jsou zapsány definovanými pravidly s omezeními, např.Prolog

· Značkovací jazyky: zdrojový text je instrukcí pro zpracování i vlastním textem, který se má objevit na výstupu, např. XML, HTML, PostScript

· Objektově orientované jazyky: využívají tzv. objektového přístupu, kde objekt obsahuje data i činnosti, např. Java, C++, Visual Basic

· Speciální jazyky: pro řešení přesně vymezených úloh, bývá součástí konkrétní aplikace, např. SQL, SAS, XSLT

 



mylektsii.su - Мои Лекции - 2015-2022 год. (0.018 сек.)Все материалы представленные на сайте исключительно с целью ознакомления читателями и не преследуют коммерческих целей или нарушение авторских прав Пожаловаться на материал