Interpretace

- interpretace = nejdů lež itě jš í krok ve zpracová vá ní informací, je to př iř azová ní vý znamu znaků m

< - vliv mají rů zné faktory: znalosti př í jemce informace, schopnost kombinace, stereotypy myš lení, generalizace, etc.

- dezinterpretace = nezá mě rná interpretač ní chyba recipienta (př í jemce)

< - př í č iny: š patný př eklad z cizí ho jazyka, nesysté mový vý klad bez ná vaznosti na kontext, použ í vá ní abstraktní ch (ví ceznač ný ch) pojmů a nejednoznač ný ch symbolů, interpretace ve smyslu vlastní ho prospě chu (př eceň ovaný ú spě ch, marginalizová n neú spě ch)

Komunikač ní systé my (McLuhan)

1. období orá lní kultury – komunikace hlasová, ná roky na pamě ť

2. období psané kultury – akustické vní má ní nahrazeno grafický m př episem

3. období kniž ní kultury – vyná lez knihtisku à distribuce informací v masově jš í m mě ř í tku

4. ná stup elektř iny a elektronický ch mé dií – okamž itá distribuce

5. nová elektronická mé dia – interaktivní sdí lení informací v reá lné m č ase

Podnikové procesy

- proces = ú č elová posloupnost č inností, realizuje transformaci vstupní ch dat na pož adované vý stupní s využ ití m odpoví dají cí ch zdrojů (lidé, technologie, materiá l, finance, č as)

- charakteristiky procesu: cí le metriky, iniciač ní udá lost (spouš tě jí cí proces), vstupy a vý stupy, interní č innosti, zdroje nezbytné pro zajiš tě ní procesu, doba trvá ní, ná klady, zodpově dní pracovní ci

- kategorizace procesů:

a) zá kladní – zabezpeč ují hlavní podnikové aktivity bezprostř edně spojené s uspokojová ní m potř eb zá kazní ků, mají rozhodují cí podí l na hodnotě finá lní ho produktu (např. ř í zení zaká zky, vý voj vý robků)

b) podpů rné – procesy uvnitř podniku (zá sobová ní materiá lem, fakturace, př ijí má ní nový ch zamě stnanců)

c) ř í dí cí (sprá vní) – firma jimi definuje svoji organizaci a administrativní akty (podnikové ř á dy, smě rnice, pravidla etc.)

- podnikové procesy podle jejich vztahu k subjektů m:

procesy interní = v rá mci jednoho podniku, zajiš ť ují zejmé na vlastní pracovní ci podniku

procesy externí = mezipodnikové, př ekrač ují hranice podniku (např. vý mě na informací mezi bankami)

Von Neumannovo sché ma

- zá kladem struktury poč í tač ů je 60 let staré sché ma popsá no Johnem von Neumanem

- poč í tač se sklá dá ze: vstupní obvody, operač ní pamě ť, ř í dí cí jednotky (=ř edič e), aritmeticko – logické jednotky, vstupní obvody, k tě mto souč á stem je dá le ř azena vně jš í pamě ť jako rozš í ř ení operač ní pamě ti a pro př ipojení na sí ť komunikač ní obvody.

- ř í dí cí obvody - př ijí mají jednotlivé instrukce, dekó dují je a vysí lají elektrické signá ly do obvodů, které se provedení instrukce bezprostř edně ú č astní

- jedná se o instrukč ní soubor př i vý robě = chipset

- ALJ = aritmeticko logická jednotka realizuje matematické operace a logická vyhodnocová ní nad daty, která vybí rá z operač ní pamě ti

- Pamě ť – uchová ní vstupní ch dat, ale také mezivý sledků a vý sledků pro prezentaci na vý stupní ch zař í zení ch prostř ednictví m vý stupní ch obvodů

Generace poč í tač ů

První generace (1945 až 1951)

První generace je charakteristická použ ití m elektronek^[3] (tzv. elektronika) a v menš í mí ř e té ž ješ tě relé (elektromechanika). Poč í tač e byly pomě rně neefektivní, velmi drahé, mě ly vysoký př í kon, velkou poruchovost a velmi ní zkou vý poč etní rychlost. Zpoč á tku byl program vytvá ř en na propojovací ch deská ch, pozdě ji byly využ ity dě rné š tí tky a dě rné pá sky, které té ž slouž ily spolu s ř á dkový mi tiská rnami k uchová ní vý sledků. V té době neexistovaly ani operač ní systé my ani programovací jazyky ani assemblery. Poč í tač se ovlá dal ze systé mové konzole. Jeden tý m lidí pracoval jako konstrukté ř i, operá toř i i technici, jejichž ú spě chem bylo ukonč it vý poč et bez poruchy poč í tač e.

Druhá generace (1951 až 1965)

Poč í tač e druhé generace charakterizuje použ ití tranzistorů ^[3][10] (tzv. polovodič ová elektronika), které dovolily zlepš it vš echny parametry poč í tač ů (zmenš ení rozmě rů, zvý š ení rychlosti a spolehlivosti, sní ž ení energetický ch ná roků). Dí ky poč á tku obchodu s poč í tač i byla snaha o co nejlepš í využ ití poč í tač e, proto vznikají první dá vkové systé my, které byly zavá dě ny do poč í tač e pomocí dě rné pá sky, š tí tků nebo magnetické pá sky a které se využ í valy př i prodeji strojové ho č asu poč í tač e (proná jem poč í tač e po dobu vykoná ní programu). Poč á tek využ í vá ní operač ní ch systé mů, jazyka symbolický ch adres, první programovací jazyky (COBOL, FORTRAN, ALGOL).

Tř etí generace (1965 až 1980)

Tř etí generace je charakteristická použ ití m integrovaný ch obvodů ^[3][11] (tzv. polovodič ová elektronika). S postupem č asu roste poč et tranzistorů v integrované m obvodu (zvyš uje se integrace). V té to době byl vý kon poč í tač e ú mě rný druhé mocnině jeho ceny, takž e se vyplatilo koupit co nejvý konně jš í poč í tač a poté prodá vat jeho strojový č as. Majitelé pož adovali maximalizaci využ ití poč í tač e, proto se objevilo multiprogramová ní ^[3] – zatí mco jeden program č eká na dokonč ení I/O operace, je procesorem zpracová vá na druhá ú loha. S tí m ú zce souvisí zavedení pojmu proces, který označ uje prová dě ný program a zahrnuje kromě ně j i dynamicky se mě ní cí data. Objevuje se první podpora multitaskingu, kdy se programy vykoná vané procesorem stř í dají, takž e jsou zdá nlivě zpracová vá ny najednou. Tento pokrok umož ň uje zavedení interaktivní ch systé mů (poč í tač v reá lné m č ase reaguje na pož adavky už ivatele). Kromě velký ch stř ediskový ch poč í tač ů (mainframe, tzv. sá lový poč í tač) se objevují i první minipoč í tač e a mikropoč í tač e.

Č tvrtá generace (od roku 1981)

Č tvrtá generace je charakteristická mikroprocesory a osobní mi poč í tač i.^[3] Mikroprocesory v jednom pouzdř e obsahují celý procesor (dř í vě jš í procesory se sklá daly z ví ce obvodů) a jsou to integrované obvody s vysokou integrací, které umož nily sní ž it poč et obvodů na zá kladní desce poč í tač e, zvý š ila se spolehlivost, zmenš ily rozmě ry, zvý š ila rychlost a kapacita pamě tí. Nastá vá ú stup stř ediskový ch poč í tač ů (mainframe) ve prospě ch pracovní ch stanic a v roce 1981 uvedené ho osobní ho poč í tač e IBM PC. Poč í tač shodné konstrukce vyrá bě jí i jiní vý robci jako tzv. IBM PC kompatibilní poč í tač e. Př ichá zí é ra systé mů DOS a vznikají grafická už ivatelská rozhraní. Pomě r cena/vý kon je nejlepš í u nejví ce prodá vaný ch poč í tač ů, vyš š í vý kon je vykoupen exponenciá lní m rů stem ceny, proto se již nevyplatí koupit nejvý konně jš í poč í tač na trhu a z mnoha bě ž ný ch a laciný ch poč í tač ů vznikají clustery. S rozvojem poč í tač ový ch sí tí vzniká Internet, distribuované systé my. Vý kon poč í tač ů se zvyš uje použ ití ně kolika procesorů (multiprocesory).

Polovodič e, procesory

Mikroprocesory

- 1971 uvedení mikroprocesorů, firma INTEL, vý vojá ř i integrovali 12 samostatný ch obvodů -pro kalkulač ku do jednoho integrované ho obvodu = mikroprocesor

-první č tyř bitový procesor INTEL 4004 vznikl integrací polovodič ový ch komponent tzn.: ř í dí cí jednotky, aritmeticko – logické jednotky, registrů (jako č á sti pamě ti) do jednoho č ipu

- krité ria mikroprocesorů:

· Rychlost já dra (poč et operací za sekundu – MIPS, dnes 4000 MIPS)

· Frekvence pracovní ho taktu datové sbě rnice (dnes MHz, GHz)

· Poč et jader (maximá lně 6)

· Rozsah a repertoá r chipsetu

· Velikost vyrovná vací pamě ti (chace) pro pro rychlejš í př enos dat mezi pamě tí a ALJ

· Š í ř ka sbě rnice mezi mikroprocesorem a dalš í mi jednotkami (obvykle 64 bitů tzn. 64 bitů se př esouvá paralelně

- u komerč ní ch procesorů 2 zá kladní koncepce podle repertoá ru vnitř ní ch instrukcí

· RISC- jen zá kladní a rychle realizovatelné instrukce

· CISC - s ú plnou instrukč ní sadou

· V menš í mí ř e: VLIW a MISC

- vý voj mikroprocesorů pro osobní poč í tač e smě ř uje k modelů m, které na jedenom č ipu integrují ví ce jader (procesorů), což způ sobí vyš š í vý kon mikroprocesoru

- dominují cí vý robci: Intel, AMD, Motorola, Cyrix, IBM, HP, Atmel, Texas Instruments, Philips

- nejvý konně jš í mikroprocesor od IBM z193

Rozdě lení SW

Rozdě lení software:

Zá kladní software nezbytný pro prá ci poč í tač e (hlavně operač ní systé my, služ ební programy pro servery, podpů rné programy, programy pro spoluprá ci heterogenní ch poč í tač ů, software pro ř í zení komunikač ní ch sí tí)

Operač ní systé my zajiš ť ují vš echny zá kladní funkce poč í tač ů: prá ci se zdroji, ř í zení aplikač ní ch programů, ř eš ení havarijní ch situací př i zpracová ní dat, paralelní zpracová ní ví ce programů, spoluprá ce na komunikaci poč í tač ů v rá mci sí tí

- MS 7, Mac OSX, Linux, Windows 2003 server, Red Hat Linux, Novel Netware

Aplikač ní software, nejvě tš í skupina programů (ú č etní programy, skladové hospodá ř ství …

Aplikač ní software ASW = š iroká š ká la programů pro zpracová ní informací ve vš ech odvě tví ch lidské č innosti, v aktivní interakci s koncový m už ivatelem

- 2 zá kladní ř ady: podle odvě tví, podle velikosti podniku

Souhrnná skupina prostř edků pro vý voj programů (programovací jazyky, vý vojá ř ská prostř edí

Programovací jazyky:

=umě lý prostř edek pro zá pis algoritmu do formy srozumitelné konkré tní mu poč í tač i

-zá kladní charakteristiky:

Ø Abeceda, soubor povolený ch znaků a vý razů

Ø Syntaxe, pro zá pis vý razů, př í kazů a instrukcí

Ø Sé mantika, vý znam př iř azený ke konkré tní m vý razů m, př í kazů m a instrukcí m

- podle mí ry symbolizace př í kazů, mí ry abstrakce:

Ø Vyš š í programovací jazyky

- procedulá rní (strukturované např. COBOL a objektově orientované např. Java, Smalltalk)

-deklarativní, neprocedurá lní (funkcioná lní např.Lisp a logické např. Prolog)

Ø Niž š í programovací jazyky

Ø Speciá lní, mohutně jš í programovací ná stroje pro komplexní ú lohy

Historická hierarchie programovací ch jazyků

· Strojový kó d: na mí ru vytvoř ený pro konkré tní (mikro)procesor a jeho operač ní systé m

· Assembler: blí zký strojové mu kó du se symbolický mi ná zvy př í kazů a promě nný ch

· Procedulá rní jazyky: se symbolický m zá pisem př í kazů a promě nný ch, postup je popsá n procedurami, např. Fortran, COBOL, Visual Basic

· Funkcioná lní programovací jazyky: algoritmus se vyjadř uje funkcemi, které pracují s daný mi parametry, např. Lisp

· Logické jazyky: jazyky pro segment umě lé inteligence, programy jsou zapsá ny definovaný mi pravidly s omezení mi, např.Prolog

· Znač kovací jazyky: zdrojový text je instrukcí pro zpracová ní i vlastní m textem, který se má objevit na vý stupu, např. XML, HTML, PostScript

· Objektově orientované jazyky: využ í vají tzv. objektové ho př í stupu, kde objekt obsahuje data i č innosti, např. Java, C++, Visual Basic

· Speciá lní jazyky: pro ř eš ení př esně vymezený ch ú loh, bý vá souč á stí konkré tní aplikace, např. SQL, SAS, XSLT