Starověká východní filozofie. Indická filozofie. Filozofie staré Číny.

1. Indie

1.1. Vé dy - rozsá hlý m komplexem textů, jejichž pů vod sahá do starově ké Indie. Tvoř í nejstarš í souč á st sanskrtské literatury a zá roveň nejstarš í č á st hinduistický ch textů. Samotné slovo vé da je odvozené ze sanskrtské ho koř enu vid a znamená vě dě ní, pozná ní pravdy, posvá tná tradice nebo obě tní uctí vá ní.

1.1.1. Vé dy jsou jedny z nejstarš í ch textů v tradici indoevropský ch ná rodů a jsou kulturní m dě dictví m í rá nský ch a indický ch Á rjů a neoddě litelnou souč á stí hinduismu a indický ch filosofický ch š kol.

1.1.2. 1500 až 1000 př.n.l. a sepsaný v letech 800 až 600 př.n.l.

1.1.3. Nejznamě jš í - epos Mahá bhá rata a Bhagavadgí ta

1.1.4. Vé dy př echová vali brá hmani tak, ž e je př edá vali v ú stní podobě z pokolení na pokolení. Vě tš ina hymnů jsou obě t­ní a oslavné chvalozpě vy adresova­né rů zný m bohů m.

1.1.5. Hlavní m ú č elem vé dské literatury je poskytnout pozná ní o seberealizaci, a tak př iné st vysvobození (mó kš a) z utrpení. Uč enci jsou vě tš inou zajedno, ž e cí lem vé dské ho myš lení je dosá hnout pravdy a pozná ní vedoucí k osví cení. Kaž dý vé dský systé m hledá pravdu, nikoli vš ak akademicky – pozná ní samo pro sebe, ný brž pozná ní pravdy, která př inese osví cení.

1.1.6. Vé dské myš lení neusiluje o informaci, ale o př emě nu.

2. Jó ga – spojení.

2.1. znamená obnovení spojení individuá lní ho Já (á tman) s universá lní m Bytí m (paramá tman).

2.2. 900 až 500 př. n. l.

2.3. V Evropě je bran jen fyzicky aspect jogy. Cestou jó gy je mož né př ekonat nepravé ego (ahanká ra).

3. Buddhismus

3.1. ná bož ensko-filosofický systé m, jehož zá klad vytvoř il Gautama Buddha pravdě podobně v 5. století př. n. l. v severový chodní Indii.

3.2. Zá kladní myš lenky buddhismu

3.2.1. Osvobození od utrpení

3.2.2. Osobní zkuš enost - Buddha radil tě m, kdo hledají, aby nepř ijí mali nic jen na zá kladě slepé ví ry č i autority druhé ho, ný brž aby sami hledali a usuzovali, zda daná vě c odpoví dá nebo neodpoví dá jejich nejniterně jš í zkuš enosti.

3.2.3. Iluzornost „já “ - vymanit se z neustá lé ho kolobě hu iluzorní existence. Nirvá na je tedy koneč ný m cí lem vš ech buddhistů (blazenost)

3.2.4. Cesta k probuzení - dokonale osvobozen od ž á dosti, nená visti a zaslepení

4. Konfuciasmus

4.1. Konfucianismus - „š kola uč enců “

4.2. pů vodně vyvinul z uč ení č í nské ho mudrce Konfucia.

4.3. Do popř edí staví rozum, odpově dnost, pozitivní postoj ke svě tu, ale i podř í zenost ř á du. Vytvá ř í model společ nosti založ ené na vzoru patriarchá lní rodiny.

4.4. Teprve nedá vný a neč ekaně prudký rozmach zemí s konfuciá nskou tradicí, jako je Tchaj–wan, Singapur a Již ní Korea a nakonec i samotná Č í na, př inesl novou vlnu zá jmu o tuto filozofii.

4.5. Konfuciá nská filozofie je založ ena na hierarchii vztahů: vztah mezi otcem a synem, vztah starš í ho a mladš í ho bratra, vztah manž ela a manž elky, vztah panovní ka a poddané ho a jediný rovnoprá vný vztah př í tele s př í telem.

5. Taoismus (ně kdy psaný jako Daoismus) - filosofickou š kolu založ enou na textech Tao te ť ing

5.1. Slovo taoismus - znamená „cesta“, ale v č í nské m ná bož enství a filosofii zí skal mnohem abstraktně jš í vý znam.

5.2. Svě t je v neustá lé m pohybu. Stá lost neexistuje, detail nelze oddě lit od celku, Celek nelze oddě lit od detailu