Past likvidity

V pasti likvidity je kř ivka AD rovně ž svislá, neboť ani zde není ekonomika schopná dosá hnout optimá lní ho dů chodu, neboť poptá vka po peně zí ch nezá visí na ú rokové mí ř e. Klesají cí poptá vka po peně zí ch tedy nemů ž e sní ž it ú rokovou mí ru a stimulovat rů st spotř ební ch a investič ní ch vý dajů. V té to situaci proto ú plně selhá vá monetá rní politika, naopak na vý znamu nabý vá fiská lní politika. Viz graf 15.6 na straně 328!

Trh peně z v klasické ekonomii

Poně kud jiný pohled na trh peně z a ú rokovou mí ru mají př edstavitelé klasické ekonomie ( např. tzv. Pigouů vefekt – př i zvý š ení reá lný ch zů statků roste bohatství, a tí m i spotř ebitelská poptá vka). V klasické m pojetí je poptá vka na trhu (L) zá vislá na vý š i nominá lní ho dů chodu a koeficientu (1/V), př edstavují cí m př evrá cenou hodnotu dů chodové rychlosti obratu peně z.

L = PY

V

V – dů chodová rychlost obratu peně z

P – cenová hladina

Y – reá lný dů chod

Rovnová hu na trhu peně z mů ž eme vyjá dř it jako:

M = L

M – nabí dka peně z v nominá lní m vyjá dř ení

Za té to situace rovnová hu na trhu peně z reprezentuje zná má kvantitativní rovnice peně z:

MV = PY

Vě tš ina autorů př itom př edpoklá dá, ž e rychlost obratu peně z je za normá lní situace v ekonomice konstantní, neboť př i její m bezproblé mové m chodu není tř eba př edpoklá dat, ž e se zá sadní m způ sobem mě ní chová ní domá cností. Mě ní cí se množ ství peně z v obě hu tedy neovlivň uje velikost reá lné agregá tní poptá vky, ani ž á dný ch dalš í ch reá lný ch velič in: vý stupu, zamě stnanosti a ú rokové mí ry, ale pouze cenovou hladinu. V tomto př í padě hovoř í me o tzv. neutralitě peně z.

Soudobí př edstavitelé kvantitativní teorie, vč etne M. Friedmana př edpoklá dají, ž e v krá tké m období zvý š ení peně ž ní zá soby nejprve zvý š í poptá vku a teprve pozdě ji ovlivní ceny.

Poptá vkové š oky

K posunů m agregá tní poptá vky dochá zí také v dů sledku mě ní cí ho se chová ní domá cností a firem. Za poptá vkový š ok je považ ovaná ná hlá změ na v chová ní ekonomický ch subjektů, její mž prvotní m dů sledkem je posun kř ivky AD. Poptá vkové š oky mohou bý t vyvolá ny prudký mi změ nami nominá lní ch velič in: cen, mezd, ú rokové mí ry, ale i neč ekaný mi změ nami v reá lné ekonomice (např. ž ivelní nebo vá leč né pohromy).

15.3 Kř ivka agregá tní nabí dky a potenciá lní produkt

Kř ivka krá tkodobé agregá tní nabí dky (AS) je rostoucí. Zná zorň uje množ ství vý stupů, který je podnikateli nabí zen př i jednotlivý ch cenový ch hladiná ch. K posunů m kř ivky agregá tní nabí dky vedou př edevš í m:

a) mě ní cí se vý robní ná klady (nejč astě ji mzdové) v ekonomice jako celku

b) technické a technologické změ ny vyvolá vají cí změ ny v produktivitě prá ce a kapitá lu

c) změ ny v hospodá ř ské politice stá tu a centrá lní banky

Posun kř ivky AS dolů a dopravaznamená, ž e agregá tní nabí dka roste, ať již v dů sledku klesají cí ch vý robní ch ná kladů a rostoucí produktivity prá ce, v dů sledku klesají cí ho zdaně ní podnikatelské sfé ry jako celku, č i dů sledku klesají cí ú rokové mí ry na peně ž ní m trhu. Sklon kř ivky AS vyjadř uje schopnost a rychlost reakce ze strany podnikatelů na cenové změ ny.

Konstrukce krá tkodobé (keynesiá nské) kř ivky agregá tní nabí dky jako rostoucí kř ivky vycá zí z př edpokladu, ž e vzhledem k existenci nevyuž itý ch kapacit a nezamě stnanost mohou firmy př i stá vají cí cenové hladině nabí zet jaké koli množ ství statků a služ eb. Kř ivka AS je proto pouze mí rně stoupají cí zleva doprava.

Rovnová ha na trhu s nevyuž itý mi vý robní mi zdroji (viz graf 15.7 na straně 331)!

Zvý š ení agregá tní poptá vky se projeví ve vyš š í m vý stupu, který bude doprová zen pomě rně malý m rů stem cenové hladiny.

Naopak dlouhodobá (klasická) kř ivka agregá tní nabí dky (AS) je vertiká lní, což znamená, ž e př i jaké koli cenové hladině, množ ství nabí zené ho zbož í a služ eb bude stá le stejné. Př edpoklad, ž e veš kerá pracovní sí la je zamě stná na, a proto ani vý stup nemů ž e bý t zvý š en nad souč asnou ú roveň, protož e není k dispozici ž á dná prá ce, která by dodateč ný vý stup vyrobila.

R ovnová ha na trhu s využ itý mi vý robní mi faktory (viz graf 15.8 na straně 332)!

V tomto př í padě se zvý š ení agregá tní poptá vky promí tne pouze do rů stu cen. Cenová hladina se zvý š í. Provedené empirické vý zkumy proká zaly, ž e kř ivka agregá tní nabí dky (AS):

a) pro jedno období jednoho nebo dvou let pozvolna roste, resp. je horizontá lní

b) naopak pro delš í dobu (10 let) je ví cemé nně vertiká lní, neboť ú roveň AD neovlivň uje velikost vý stupů

V krá tké m období se setká vá me se strnulou mzdovou a cenovou hladinou. To znamená, ž e mzdy a ceny té mě ř nereagují na krá tkodové vý kyvy agregá tní nabí dky a poptá vky. Naopak ú roková mí ra pomě rně pruž ně reaguje na mě ní cí se podmí nky: na trhu peně z prů bě ž ně uvá dí do rovnová hy nabí dku a poptá vku po peně zí ch. Stejně tak ú roveň produktu reaguje na mě ní cí se agregá tní poptá vku.

V dlouhé m období zá visí objem produkce př edevš í m na zá sobě kapitá lu, množ ství nabí zené prá ce, na dostupnosti vý robní ch technik a technologií.

Neokeynesiá nská agregá tní nabí dka (viz graf 15.9 na straně 333)!

Pokus o spojení keynesiá nské krá tkodobé nabí dkové kř ivky s dlouhodobou klasickou kř ivkou. Kř ivka AS není lineá rní, proto nemů ž e bý t prezentová na př í mkou. V př í padě nelineá rní kř ivky AS se př edpoklá dá, ž e př i ní zký ch vý stupech nedochá zí k podstatné mu rů stu cen. K tomu dochá zí až v okamž iku, kdy se vý stup pohybuje nad (za) potenciá lní m produktem.

Potencioná lní produkt

Potencioná lní produkt (Yp) př dstavuje maximá lní ú roveň HDP, kterou mů ž e ekonomika vyprodukovat př i plné m využ ití zdrojů. Plné využ ití prá ce (tj. rovnová ha na trhu prá ce) znamená, ž e neexistuje dodatená poptá vka po prá ci, která by pracovní ků m umož ň ovala pož adovat vyš š í nominá lní mzdy. Stejně tak neexistuje dodateč ná nabí dka prá ce, která by umož ň ovala zamě stnavatelů m sniž ovat nominá lní mzdy. Stav zamě stnanosti př i rovnová ze na trhu prá ce př edstavuje tzv. plnou zamě stnanost, popř. dobrovolnou (č i př irozenou) nezamě stnanost. Potenciá lní produkt (Yp) tak lze spojovat i se stabilní cenovou hladinou. V dynamické m pojetí lze potenciá lní produkt spojovat se stabilní mí rou inflace.

Graficky lze potenciá lní produkt (Yp) zná zornit jako vertiká lní kř ivku vyjadř ují cí maximá lně mož ný objem produktu v dané m roce.

Potenciá lní a skuteč ný produkt (viz graf 15.10 na straně 334)!

Skuteč ně zjiš tě ný produkt se mů ž e liš it od potenciá lní ho. Je-li skuteč ný podukt (Y₁) niž š í než potenciá lní produkt (Yp), potom hovoř í me o tzv. mezeř e vý stupu. Př edpoklá dá me-li tedy, ž e Y₁ < Yp, potom v ekonomice dlouhodobě existuje zamě stnanost a nedostateč ný rů st reá lné ho produktu, který je prová zen poklesem cenové hladiny (deflací). Naopak, pokud Y₂ > Yp, potom se setká me s př ezamě stnaností a s rů stem cenové hladiny (inflací). Posune-li se skuteč ný produkt daleko za potenciá lní, pak se hovoř í o tzv. př ehř á tí ekonomiky.

Potenciá lní produkt lze v dynamické m pojetí charakterizovat jako trendovou slož ku ve vý voji HDP. Viz graf 15.11 na traně 335)! Skuteč ný produkt, př esně ji skuteč ný HDP, krá tkodobě kolí sá kolem potenciá lní ho produktu s tí m, ž e bě hem expanze mů ž e vý stup př evý š it i trendovou hodnotu, a to dí ky vě tš í mu než obvyklé mu využ ití vý robní ch kapacit a niž š í než př irozené mí ř e nezamě stnanosti. Naopak bě hem recese se dostavuje cyklická nezamě stnanost prová zená sniž ují cí m se využ ití m existují cí ch kapacit. Roste tedy mezera vý stupu.

Nabí dkové š oky

Graf 15.12 – stagflace a její zmí rně ní pomocí akomodač ní politiky

Pokud budeme př edpoklá dat, ž e dojde k jednorá zové mu vý razné mu zvý š ení podnikový ch ná kladů, potom se kř ivka krá tkodobé agregá tní nabí dky (AS) posune doleva.

Z grafu je zř ejmé, ž e po nabí dkové m š oku klesl objem HDP (Y) a zvý š ila se cenová hladina (P). Jelikož v tomto okamž iku dochá zí jak ke stagnaci (pokles HDP), tak ke zvý š ení cen (inflaci), nazý vá se tato situace stagflací. Bude-li chtí t stá t nebo centrá lní banka zmí rnit dů sledky vyplý vají cí z poklesu HDP, potom dojde k posunu krá tkodové kř ivky AD doprava do bodu dlouhodobé rovnová hy. Na posunu se podí lela tzv. akomodač ní politika – tj. podle potř eby př izpů sobená (upravená) fiská lní nebo monetá rní politika, která př esunula dů sledek nabí dkové ho š oku (pokles dů chodu) v plné mí ř e do rů stu inflace. Cenová hladina (P) se vš ak trvale zvý š í.

Za nabí dkový š ok je považ ová na ná hlá změ na v chová ní ekonomický ch subjektů, její mž první m dů sledkem je posun kř ivky AS.

16. Ekonomický rů st a hospodá ř ský cyklus (ekonomický rů st a jeho teoretické zá klady; neoklasické modely rů stu; modely ekonomické ho rozvoje; hospodá ř ský cyklus; př í č iny hospodá ř ské ho cyklu; proticyklická a prorů stová hospodá ř ská politika v pová leč né m období)

16.1 Ekonomický rů st a jeho teoretické zá klady

Ekonomický m rů stem se rozumí vzestup hospodá ř ské ho potenciá lu země, ke které mu dochá zí v souvislosti s kvantitativní m zvyš ová ní m reá lné ho HDP, popř. HNP. Použ ijeme-li pojem hranice produkč ní ch mož ností, potom ekonomický rů st posunuje, konkré tně zvě tš uje hranice produkč ní ch mož ností.

Př i posuzová ní ekonomické ho rů stu je vš ak dů lež ité si uvě domit, ž e se jedná o kvantitativní zvě tš ová ní reá lné ho HPD (potenciá lní ho i skuteč né ho). Ú roveň cen považ ujeme za konstatní, tzn. vyjadř ujeme HDP ve stá lý ch cená ch, tj. cená ch urč ité ho zvolené ho roku.

Dynamiku změ ny HDP, tj. ekonomický rů st, nejč astě ji vyjadř ujeme jako:

a) tempo rů stu (= relativní př í rů stek v %)

Y₁ – Y_t-1

y = x 100

Y_t-1

b) koeficient rů stu (= index rů stu v %)

Y_t

y´ = x 100

Y_t-1

Y_t – HDP v roce t

Y_t-1 – HDP v roce t-1

Ekonomická sí la země a ekonomická ú roveň

Zjiš ť ujeme-li ekonomickou sí lu země, zají má ná s velikost reá lné ho HDP, tedy absolutní objem vytvoř ený ch finá lní ch statků za jeden rok.

Ekonomická ú roveň naopak vyjadř uje, jak ú č inně kaž dá země využ í vá disponibilní vý robní zdroje. Mě ř í me ji jako HDP na jednoho obyvatele. S rů stem ekonomické ú rovně obvykle dochá zí k rů stu ž ivotní ú rovně, proto ukazatel ekonomické ú rovně je zá roveň využ í vá n jako zá kladní ukazatel rů stu ž ivotní ú rovně v dané zemi.

Terorie ekonomické ho rů stu

Zformová na až v 50. letech minulé ho století. Pozná ní ú lohy tzv. bezprostř ední ch determinantů rů stu, nazý vaný ch faktory rů stu a jejich vlivu na dosahovanou ú roveň HDP.

V 70. a 80. letech se zamě ř ila na prozkoumá ní mož nosti, jak udž et stabilní ú roveň rů stu a to navzdory existují cí m suroviná m a ekologický m limitů m rů stu (prá ce publikované pod hlavič kou Ř í mské ho klubu). Znač ná pozornost byla vě novaná i tzv. zů statkový m faktorů m rů stu, mezi které jsou zahrnová ny inovace, vzdě lá ní a kvalifikace (R. Solow).

Modely makroekonomické ho rů stu

Rozvoj teorií rů stu – jeho kvantitativní ekonomické disciplí ny – umož nil pokrok ve statistice, která po II.sv.v. zač í ná produkovat sestavy souhrnný ch (agregá tní ch) ukazatelů. Existence a dostupnost statistický ch ú dajů o vý voji ekonomiky jako celku umož ň uje matematicky analyzovat a ná sledně kvantifikovat vzá jemné vztahy mezi tě mito ukazateli. Tak jsou formová ny ekonomické modely, které vytvá ř ejí, pomocí matematické ho systé mu rovnic s urč itý m poč tem promě nný ch, zá kladní obraz o stavu a vý voji ekonomiky na agregá tní ú rovni.

Ideá lní modely – modely, se který mi se operuje pouze v ideá lní, tedy myš lenkové podobě. E konomické modely – se opí rají o matematické nebo grafické vyjá dř ení a staly se jední m ze zá kladní ch ná strojů anylý zy nejen v rá mci teorií rů stu, ale v celé makroekonomii.

Ekonomické modely lze tř í dit z rů zný ch hledisek. Bedeme-li za ozhodují cí způ sob považ ovat, jak zachycují č as, mů ž eme rozliš ovat:

statiské modely – vztahují se k jednomu č asové mu okamž iku

dynamické modely – charekterizují změ ny ekonomikcý ch procesů v č ase

podle cí lové ho zamě ř ení se modely č lení na:

teoreticko-analytické modely – využ í vají se zejmé na v ekonomické teorii

aplikované modely – vhodné pro hospodá ř skou praxi

podle povahy vztahů mezi promě nný mi rozliš ujeme:

matematické modely – vztahy mezi promě nný mi jsou funkč ní, tedy vž dy bez vý jimky platí např. 3=1/3x9

ekonometrické modely – vztahy mezi promě nný mi jsou stochastické, tzn platí pouze př ibliž ně; př ipouš tě jí se odchylky a hledají metody, jak se urč í nejpravdě podobně jš í uspoř á dá ní systé mu

Vzá jemné vztahy mezi matematický mi a ekonometrický mi modely – matematické modely lze př emě nit na ekonometrické tak, ř e do rovnic, které př edstavují funkč ní vztahy, zař adí me i č len (č leny), které zachycují stochastické odchylky, ke který m dochá zí té mě ř vž dy, neboť kaž dý matematický model je zjednoduš en a nebere v ú vahu vš echny promě nné a vztahy, které existují v reá lné ekonomice. Lze i naopak př emě nit ekonometrické modely na matematické tak, ž e např. mezi dvě ma promě nný mi je natolik silný a jednoznač ný vztah, ž e jej lze vysvě tlil i urč itý m kauzá lní m vztahem. Specifickou skupinou jsou simulač ní modely forresterovské ho typu - k jejich sestavení se využ í vají poč í tač ové simulace, s jejichž pomocí se de facto konstruuje pož adovaný model.

16.3 Neoklasické modely rů stu

V delš í m č asové m období je ekonomický rů st prvoř adě determinová n mož ný m rů stem potenciá lní ho produktu. Rozhodují cí se stá vá strana nabí dky. K rů stu HDP proto dochá zí tehdy, když je společ nost schopna zapojit do aktivní ho hospodá ř ské ho ž ivota dodateč né vý robní zdroje (pů du, prá ci, kapitá l, př í rodní zdroje) nebo zvý š it ú č innost jejich využ ití, mě ř enou rostoucí produktivitou prá ce nebo celkovou produktivitou.

Na první m mí stě mezi faktory rů stu je objem prá ce. Dů vodem je, ž e v lidské historii to byla prá vě prá ce, která rozhodovala o rů stu produkce. T.R.Malthus (1766 – 1834) se domní val, ž e jakmile dojde k osí dlení veš keré pů dy, populač ní tlaky př ivedou ekonomiku do situace, ž e pouze mzdy na hranici ž ivotní ho minima zahistí trvalou rovnová hu, kdy se obvatelstvo nebude dá le zvě tš ovat.

Od zač á tku 20. století, zejmé na v souč asné době, se vš ak rozhodují cí mi faktory rů stu staly:

Akumulace kapitá lu (= č isté investice)

Technické a technologické změ ny (= technický pokrok)

Tuto skuteč nost respektuje i neoklasický rů stový model. Jeho zá kladem je dvoufaktorová produkč ní funkce př edpoklá dají cí, ž e jedinný homogenní vý stup (Y) je vyrá bě n dvě ma vstupy: kapitá lem (K) a prací (L)

Y = f (K, L),

mezi který mi existuje vzá jemná substituce.

Budeme-li př edpoklá dat, ž e tempo rů stu obyvatelstva a pracovní ch sil je totož né a konstantní a technický pokrok má nulový vliv, mů ž eme produkč ní funkci upravit na tvar

y = f (v)

y – dů chod na pracovní ka

v – kapitá lová vybavenost pracovní ka (K/L)

Ve vý š e uvedené rovnici je rů st dů chodu zá vislý na rů stu kapitá lu, jterý je zase zá vislý na rů stu ú spor, které samy zá visejí na dů chodu.

Rychlý ekonomický rů st, který by v uvaž ované zemi vedl k rů stu ekonomické ú rovně, podle neoklasické teorie vyž aduje:

Vyš š í mí ru ú spor, která by vytvoř ila př edpoklady pro rů st vybavenosti prá ce kapitá lem, zejmé na pokud ekonomika v tomto parametru zaostá vá za vyspě lý mi země mi

Nenulové a tak vysoké tempo rů stu technické ho pokroku, které umož ní vytvoř it potř ebné př edpoklady nejen pro dalš í ekonomický rů st, ale i pro př í padnou konvergenci země do klubu nejbohatš í ch zemí.

Technický pokrok

Vý znamný m dlouhodobý m faktorem rů stu se v neoklasický ch modelech stá vá technický pokrok, který umož ň uje nejen substituci prá ce kapitá lem, ale př edevš í m s tý miž vstupy prá ce (L) a kapitá lu (K) vytvoř it vě tš í vý stup (Y). Vý sledkem je rů st produktivity prá ce. Pro vyspě lé kapitalistické země tedy platí: ekonomický rů st je z velké č á sti urč en rů stem vstupů (prá ce a zvlá š tě kapitá lu), z vě tš í č á sti aplikací technické ho pokroku.

Nekdy neoklasická teorie pracuje se zvlá š tní m vstupem, a to lidský m kapitá lem (H). Pojmem lidský kapitá l př itom vyjadř uje schopnost jednotlivců vydě lá vat v budoucnosti dů chody.

16.4 Modely ekonomické ho rozvoje

Na otá zku, zda nesrovná vá me nesrovnatelné (porovná vá ní ekonomiky rozdí lný ch zemí v rozdí lné m období), slyš í me v historické m kontextu odpově ď ano. Kvantitativní pohled nestač í pro vysvě tlení vš ech podstatný ch souvislostí. Musí me se zají mat o ekonomický rozvoj, tj. klá st dů raz i na kvantitativní charakteristiky kaž dé jednotlivé země.

Stadiá lní teorie rozvoje

K. Marx – vychá zel z př edpokladu, ž e ekonomický i společ enský vý voj jsou nevyhnutelné atributy spojené s rozvojem kaž dé ho systé mu. Tí m ovš em kaž dý sociá lně ekonomický systé m v sobě obsahuje, prá vě dí ky probí hají cí mu vý voji, prvky své vlastní zká zy. Na tomto metodologické m zá kladě K. Marx vypracoval teorii společ enské ho vý voje: od prvobytně pospolné společ nosti, př es otroká ř ství, feudalizmus, kapitalizmus až po komunizmus.

Rostowova teorie stadií ekonomické ho rů stu – metodologický m zá kladem pro vymezení jednotlivý ch stadií se v tomto př í padě stal vě deckotechnický pokrok a jeho dů sledky pro dalš í rozvoj lidské společ nosti. Vý sledkem je 5 stadií lidské společ nosti:

1.stadium: tradič ní společ nost

V té to společ nosti př evlá dá země dě lství; vý roba je založ ena na př ednewtonovské vě dě a technice; proto neexistují podmí nky pro zvyš ová ní ú rovně vý roby na jednoho obyvatele

2.stadium: př í prava společ nosti na ekonomický rů st

Objevují se nové typy podnikatelů, zaklá dají se banky a podniky zpracovatelské ho prů myslu; mě ní se struktura zamě stnanosti; rů st vede k první m zisků m

3. stadium: společ nost v období ekonomické ho rů stu (období startu)

Dochá zí k vý razný m změ ná m v produktivitě země dě lství; uvolně ná pracovní sí la je zamě stná vá na v nově se rozví její cí ch prů myslový ch odvě tví ch; rostou zisky, zvyš uje se mí ra investic (10%); mě ní se i sociá lní struktura společ nosti

4.staduim: společ nost v období zralosti

Rů st produkce je stabilně vyš š í než rů st obyvatelstva, dí ky rachlé mu rů stu investic (mí ra investic 15 až 20%); formují se nové vý robní sektory; v meziná rodní m mě ř í tku zač í ná fungovat svě tová ekonomika jako jeden celek

5. stadium: společ nost vysoké masové spotř eby

Rozhodují cí pro dynamiku vý roby se stá vá produkce př edmě tů dlouhodobé spotř eby a služ eb, jejichž tempo rů stu ú zce koinciduje s rů stem poč tu obyvatel; pozornost společ nosti se př esouvá k problé mů m spotř eby a celkové ho ž ivotní ho stylu a blahobytu

Do stjné skupiny teorií ekonomikcé ho rozvoje, tj. do tzv. stadiá lní ch teorií lze zař adit i teorie, které se zabý vají společ enský m a ekonomický m vý vojem v etapá ch:

Př edindustriá lní

Industriá lní

Postindustriá lní

Ekonomickou situací v př edindustriá lní ch společ nostec h se zabý vala ř ada ekonomů. Tak se zrodila i hypoté za o bludné m kruhu chudoby. Tato hypoté za je založ ena na neustá le se opakují cí ch zá vislostech:

a) ní zký objem produkce v chudý ch zemí ch neumož ň uje akumulovat dostatek kapitá lu

b) nedostatek kapitá lu neumož ň uje rozš iř ovat a technologicky rozví jet produkci

Bludný kruh chudoby se tak uzaví rá a není z ně j cesta ven.

Dalš í teorie se opí rají o hypoté zu zaostalosti. Zdů razň ují př itom, ž e zaostalost je tř eba chá pat jako relativní velič inu, protož e rozvojové země se mohou opí rat o technologie z vyspě lý ch zemí. Jako protiargument vš ak lze využ í t ná zor, ž e nejvě tš í př eká ž kou ekonomické ho rozvoje v chudý ch zemí ch je ní zká ú roveň vzdě lanosti obyvatelstva, která brá ní př ijí má ní nový ch technologií. Jiné ná zory zdů razň ují, ž e klí č em k ekonomické mu startu chudý ch zemí nemů ž e bý t zahranič ní kapitá l, ale změ ny v jejich společ enské m systé mu. Pouze podpora soukromé ho podniká ní, obchodu a konkurence mů ž e ovlivnit motivaci lidí.

Teorie industriá lní společ nosti by rozví jeny zejmé na v 60.letech. Zná me je vš ak spí š pod iznač ení m teorie konvergence. Ú lohu sehrá ly př edevš í m v době, kdy ekonomický rů st v SSSR založ ený na extenzivní m využ í vá ní dodateč né prá ce a kapitá lu, vykazoval dlouhodobě vyš š í tempa ve srovná ní s vyspě lý mi trž ní mi ekonomikami.

Teorie postindustriá lní společ nosti byly rozví jeny zejmé na v 70. a 80. letech. Jedná se o rů znorudé teorie. Společ ná jim je jen snaha o hledná ní vý chodiska z krize spotř ební společ nosti.

Tzv. š kola mezí rů stu zdů razň uje, ž e dlouhodobě neř eš ené globá lní problé my, mezi ně ž zahrnuje

a) vysoký rů st

b) vysokou spotř ebu neobnovitelný ch př í rodní ch zdrojů

c) zaostá vají cí spotř ebu potravin

d) nepř í znivý vý voj ž ivotní ho prostř edí

povedou k nevyhnutelné mu ekonomické mu ú padku, který se projeví poklesem reá lný ch dů chodů na obyvatele v celosvě tové m mě ř í tku. Jako hlavní ná stroj byly využ í vá ny globá lní prognó zy a nejrů zně jš í typy globá lní ch modelů.

Prá ce publikované pod hlavič kou tzv. Ř í mské ho klubu. Objektem zkoumá ní J. W. Forrestera a D. H. Meadowse byla svě tová ekonomika jako jeden stejnorodý a nestrukturalizovaný celek a vliv omezený ch zdrojů potravin a surovin na dalš í vý voj. Podař ilo se jim proká zat, ž e svě tové zá soby př í rodní ch zdrojů (Forrester) a potravin (Meadows) nejsou dostateč né k tomu, aby mohla bý t zachová na dneš ní ú roveň spotř eby na obyvatele a souč asná, ješ tě ú nosná mí ra zneč iš tě ní ž ivotní ho prostř edí.

16.5 Hospodá ř ský cyklus

Skuteč ný ekonomický vý voj ovlivň uje ř ada faktorů, které způ sobují kolí sá ní vš ech zá kladní ch makroekonomický ch velič in. Fluktuace vý stupu, zamě stnanosti, inflace, ale i dalš í ch velič in, jako jsou zá soby, investice, obrat zahranič ní ho obchodu mají cyklický charakter. Hospodá ř ský cyklus tedy př edstavuje pravidelné stř í dá ní expanze (konjunktury) a kontrakce (recese) ekonomické aktivity kolem drá hy trendové ho rů stu. Na vrcholu cyklu je ekonomická vý konnost vzhledem k trendový m hodnotá m vysoká. Bě hem konjunktury se zamě stnanost vý robní ch faktorů zvyš uje, což je zdrojem rů stu celé produkce. Vý stup obvykle dokonce, dí ky př esč asové prá ci a nepř etrž ité mu využ í vá ní strojní ho zař í zení, vystupuje na trendovou hodnotu. Naopak v sedle cyklu je ekonomická aktivita ve vztahu k mož ný m potenciá lní m hodnotá m nejniž š í. Vý robní faktory jsou v tomto okamž iku využ í vá ny relativně nejmé ně.

Kolí sá ní vý stupu bě hem hospodá ř ské ho cyklu je zachyceno v grafu 16.1 na straně 363! Zde je zachycena cyklická drá ha, kterou prochá zí vý stup, není pravidelná co do č asové ho prů bě hu, ani co do velikosti vý kyvů.

4 zá kladní fá ze hospodá ř ské ho cyklu:

Expanze (konjunktura)

Vrchol hospodá ř ské ho cyklu (horní bod obratu)

Kontrakce (recese)

Sedlo (dno) hospodá ř ské ho cyklu (dolní bod obratu)

Recese znamená hospodá ř ský pokles. Pro její identifikaci se v souč asné době pož aduje pokles HDP ve dvou po sobě ná sledují cí ch č tvrtletí ch. O depresi (krizi) hovoř í me tehdy, když se ekonomika jako celek nachí zí na dalš í dobu v sestupné fá zi cyklu, a to bez ohledu na to, zda tento sestup je hladký a rychlý, nebo př eruš ovaný a pomalý, vž dy se jedná o hluboký pokles. Období, kdy HDP vykazuje nulové př í rů stky, je období m stagnace. Po krizi nastá vá ož ivení (zotavení), ať již pomalé nebo rychlé, které př erů stá v novou konjunkturu.

16.6 Př í č iny hospodá ř ské ho cyklu

Vně jš í př í č iny

Změ ny klimatu, vý razné demografické č i inovač ní změ ny, ale i volby č i jiné externí vlivypolitické ho charakteru (vá lky, revoluce, atd). V té to souvislosti se č asto hovoř í o š ocí ch, které ovlivň ují buď agregá tní nabí dku (ropné š oky, š oky v produktivitě prá ce) nebo agregá tní poptá vku (skokové zvyš ová ní nebo sniž ová ní vlá dní ch vý dajů na zač á tku a konci vá lky, atd). Sché maticky je zná zorně no grafy 16.2 a 16.3 na straně 365!

Vniř ní př í č iny

Ú zce souvisejí s mechanizmem fungová ní trž ní ekonomiky. Zejmé na problé my cyklické ho charakteru prová zejí cí proces akumulace zá sob a procesy ovlivň ují cí dynamiku investic.

Relativně pravidelné cykly

Kitchinovy cykly – jedná se o krá tkodobé cykly v dé lce 36 – 40 mě sí ců spojené s vý kyvy v zá sobá ch a rozpracované vý robě

Juglarovy cykly – jedná se o stř edně dobé cykly v dé lce 10 – 11 let; tento cyklus je spojová n s pů sobení m multipliká toru a akcelerá toru v investič ní m procesu (viz dá le)

Kondratě vovy cykly – jedná se o dlouhodobé cykly v dé lce ví ce než 40 let; vě tš inou jsou způ sobeny dlouhodobý mi inovač ní mi změ nami ve vý robě a spotř ebě produkce

Juglarů v cyklus (podnikatelský cyklus investic)

Změ ny v objemu č istý ch investic mohou bý t jak externí, tak interní. V př í padě externí ch změ n se jedná o př í rů stky (ú bytky) autonomní ch investic, tj. investic, jejichž objem není zavislý na rů stu reá lné ho dů chodu. V př í padě interní ch změ n označ ujeme tyto investice jako indukované (vyvolané), neboť jejich vý š e zá visí na změ ná ch reá lné ho dů chodu. Objem indukovaný ch investic (I_i) je proto dá n vztahem

I_i = k_i ∆ Y

k_i – investič ní koeficient (I_i/∆ Y)

∆ Y – př í rů stek reá lné ho dů chodu

Jelikož na zá kladě statistický ch ú dajů lze př edpoklá dat, ž e k_i > 0, hovoř í me o akcelerá toru, č i akcelerač ní m principu, který zrychluje dynamiku rů stu investic v zá vislosti na rů stu reá lné ho produktu. Př i poklesu produkce dochá zí k dezinvesticí m, neboť firmy č á st strojů a zař í zení prodá vají.

Obnovovací investice – prvoř adě urč eny k ná hradě fyzicky a morá lně opotř ebované ho fixní ho kapitá lu. Př itom se př edpoklá dá, ž e jejich vý š e je v urč ené m pomě ru př í mo ú mě rná objemu vyrá bě né produkce.

Podnikatelský cyklus investič ní ho charakteru je ú zce spojen s pů sobení m multipliká toru a akcelerá toru. Budeme-li př edpoklá dat, ž e se zvý š il autonomní objem investic, znamená to, ž e zá rově ň, v dů sledku multiplikač ní ho efektu, dochá zí k ješ tě rychlejš í mu rů stu reá lné ho produktu. Tento rů st produktu ná sledně, dí ky akcelerač ní mu efektu, vyvolá dalš í rů st investic. Ná sleduje dalš í rů st produktu a investic, pokud nenarazí tento rů st na hranici potenciá lní ho produktu. V tomto okamž iku multipliká tor a akcelerá tor zač í nají pů sobit opač ný m smě rem, reá lný produkt a investice klesají, až narazí na hranici obnovovací ch investic. Obnovovací investice nahrazují opotř ebený fixní kapitá l opě t podní tí rů st produktu až k hranici potenciá lní ho produktu.

Politický cyklus

Politický cyklus je specifický m př í padem hospodá ř ské ho cyklu. Je vyvolá n vně jš í mi změ nami v hospodá ř ské politice př ed a po volbá ch. Př ed blí ž í cí mi se volbami politici č asto preferují expanzivní typ politiky s cí lem zvý š it mí ru rů stu reá lné ho disponibilní ho dů chodu a sní ž it mí ru nezamě stnanosti. Po volbá ch naopak bojují proti inflaci, neboť př í padná recese nemů ž e bezprostř edně negativně ovlivnit jejich znovuzvolení.

Klasické (konzervativní) pojetí cyklu

Monetaristé (Friedman) př ipouš tí kolí sá ní ekonomické aktivity pouze jako dů sledek kolí sá ní množ ství peně z v obě hu.

16.7 Ekonomické dů sledky hospodá ř ské ho cyklu

Hospodá ř ské dů sledky cyklický ch změ n jsou do znač né mí ry zá vislé na tom, zda cyklus byl prvotně vyvolá n problé my na straně agregá tní poptá vky nebo agregá tní nabí dky. V klasické hospodá ř ské krizi, kdy dochá zí k poklesu agregá tní poptá vky, mů ž eme pozorovat, ž e:

a) klesá reá lný produkt stejně jako jejo jednotlivé agregá tní slož ky (spotř eba, investice, vlá dní vý daje, č istý export), i když mí ra poklesu se vě tš inou liš í

b) s poklesem reá lné ho produktu klesá i zamě stnanost a naopak roste nezamě stnanost; vztahy mezi změ nami rů stu reá lné ho produktu a změ nami v mí ř e nezamě stnanosti je zná m jako Okunů v zá kon – uvá dí, ž e na kaž dé 1%, o které poklesne za rok HDP vzhledem k potenciá lní mu produktu, se mí ra nezamě stnanosti zvý š i o 0, 5%

c) s poklesem produktu klesají zisky, ceny zbož í a služ eb, reá lné mzdy (ně kdy i nominá lní), ú roková mí ra a dalš í na její m vý voji zá vislé velič iny (ceny obligací).

V př í padě, ž e recese byla vyvolá na na straně agregá tní nabí dky, dochá zí souč asně s poklesem reá lné ho vý stupu k rů stu cenové hladiny, tj. k inflaci spolu se vš emi dů sledky. Na př ekoná ní stagflace v tomto př í paddě negativně pů sobí, př i nemě ní cí ch se daň ový ch sazbá ch, př edevš í m rostoucí zdaně ní, které neumož ň uje, aby na straně nabí dky probě hly rychlé adaptač ní procesy.

16.8 Proticyklická a prorů stová hospodá ř ská politiky v pová leč né m období

Hosp. politika po II.sv.v., primá rně založ ená na keynesiá nský ch př edstavá ch, usilovala o plnou zamě stnanost a rychlý hospodá ř ský rů st.

V první polovině 70.let vš ak konč í relativně dlouhé období ekonomické a finanč ní prosperity. Ztrá ta dynamiky ve vý voji vyspě lý ch trž ní ch ekonomik vý sledně vedla ke zpochybně ní poptá vkově orientované hospodá ř ské politiky založ ené na fiská lní politice a na krá tkodobé minimalizaci cyklický ch vý kyvů.

Nabí dkově orientovaná hospodá ř ská politika – vznik v USA tzv. Reaganů v ekonomický program – nutné, aby se minimalizovaly zá sahy stá tu a naopak podniky svou konkurencescopností a adaptabilitou se staly tahounem jednotlivý ch ekonomik.

Soudobé pojetí, jehož hlavní m cí lem je podpora ekonomické ho rů stu př i ní zké mí ř e inflace, do znač né mí ry akceptuje zá kladní poznatky klasické ekonomie. Země, které investují vě tš í podí l HDP, rostou rychleji s tí m, ž e od soukromé ho sektoru jsou pož adová ny př edevš í m investice do strojní ho a technologické ho vybavení. Naopak od vlá d se oč eká vá, ž e

a) sní ž í mí ru stá tní ch zá sahů do ekonomiky

b) sní ž ení m rozpoč tový ch deficitů zabrá ní efektu vytlač ová ní soukromý ch investic

c) zvý š í investice do infrastruktury

d) vytvoř í prostř edí, podně cují cí rů st vý dajů na vý zkum a vý voj nový ch technologií

e) podpoř í investice do lidské ho kapitá lu

17 Pení ze a banky (pojetí a funkce peně z; formy peně z; mě na, její kupní sí la a kurz mě ny; peně ž ní zá soba a poptá vka po peně zí ch; banky)