Magie makroekonomie

Makroekonomická dynamická stabilita se chá pe jako rovnová ha mezi agregá tní poptá vkou a nabí dkou př i souč asné stabilitě cenové hladiny, vysoké m stupni zamě stnanosti, vně jš í hospodá ř ské rovnová ze a př í mě ř ené m stá lem hospodá ř ské m rů stu.

Tomu odpoví dají i cí le makroekonomické politiky:

1. vysoká a rostoucí ú roveň reá lné ho produktu

2. vysoká zamě stnanost a ní zká nezamě stnanost

3. stabilní nebo mí rně se zvyš ují cí cenová hladina

4. zahranič ní ekonomické vztahy, stabilní mě nový kurz a vý vozy vyrovná vají cí dovozy

Tyto cí le jsou v urč ité mí ř e rozsporn é. Grafické zná zorně ní podle Nicolase Kaldora – tzv. Magický č tyř ú helní k. Př i sestavová ní magické ho č tyř ú helní ku postupujeme tak, ž e na př í sluš né stupnici se bodem označ í dosaž ená hodnota v dané m roce, a to:

Tempo rů stu HDP (v %)

Mí ra nezamě stnanosti (v % aktivní ho obyvatelstva)

Mí ra inflace (v %)

Vně jš í rovnová ha (odpoví dají cí saldu obchodní bilance)

Spojení m vš ech 4 bodů se v rá mci „magické ho č tverce“ vytvoř í č tyř ú helní k jako geometrický obraz odpoví dají cí svý m tvarem dosaž ený m roč ní m hodnotá m, které urč ují i velikost jeho plochy. Vyjadř uje ú č innost aplikované hospodá ř ské politiky a charakter stavu ekonomiky. Č í m ví ce se tvar a plocha č tyř ú helní ku odchylují od ideá lní ho č tverce, tí m je hospodá ř ská situace země horš í. Viz graf 19.1 na straně 440!

U ně mecký ch ná rohospodá ř ů nachá zí me dokonce magický sedmiú helní k – př idá vá ješ tě spravedlivě jš í rozdě lová ní dů chodů, stabilizované, nezneč iš tě né ž ivotní prostř edí a spravedlivejš í rozlož ení disponibilní prá ce (viz garf 19.2 na straně 442)!

19.4.4 Strukturá lní hospodá ř ská politika

Vý voj trž ní ekonomiky se uskuteč ň uje v rá mci vě tš í ho poč tu dlouhodobě pů sobí cí ch hospodá ř ský ch podmí nek, tzv. strukturní ch prvků. Strukturá lní politika je takové pů sobení stá tu, které má v dlouhodobé m horizontu ovlivnit zá kladní charakteristiky budoucí ekonomiky.

Ve Francii a v rů zný ch formá ch i v jiný ch prů myslový ch zemí ch se v pová leč né m období jako specifický ná stroj hospodá ř ské politiky zavedlo demokratické plá nová ní. Jde o plá nová ní indikativní.

Plá nová ní „omezuje nejistoty“. Trh se zamě ř uje na krá tké období, zatí mco plá n se orientuje stř edně dobně.

K tomu, aby se zajistila plná zamě stnanost aktivní ho obyvatesltva, použ í vá stá t soubor prostř edků, jí mž chce zá roveň pů sobit nejen proti nezamě stnanosti, ale také ovlivň ovat povahu a lokalizaci zamě stná ní. Tato politka mů ž e bý t konjunkturní nebo strukturá lní podle toho, jaký je pů vod nezamě stnanosti.

Sektorová politika se uplatň uje v př í padech, kdy je zapotř ebí prosadit buď posí lení nebo naopak utlumení vý roby urč ité ho odvě tví.

19.4.5 Sociá lní politika stá tu

Sociá lní politika je soubor opatř ení stá tu, jež mají ovlivň ovat sociá lní situaci jendotlivců a skupin. Zatí mco hospodá ř ská politika se tý ká objektů a prostř edků, sociá lní politika se zají mmá o osoby a vztahuje se ke koneč ný m cí lů m.

Sociá lní pomoc vyplý vá z logiky solidarity, je urč ená tě m, kteř í nemají k dispozici zdroje k uspokojení potř eb považ ovaný ch za ž ivotně nezbytné.

19.4.6 Prů myslová politika

Stá t zasahoval do prů myslové oblasti odedá vna, ale teprve po roce 1945 se rozví její snahy o harmonizová né pů sobení na samostatnou strukturu vý roby, jež mů ž eme označ it jako prů myslovou politiku v pravé m slova smyslu.

Stá tní zá sahy mohou bý t obecné nebo specifické, mohou se vztahovat na veš kerý prů mysl nebo na konkré tní odvě tví.

Př í znivý postoj ke stá tní m zá sahů m odpoví dá uzná ní toho, ž e jejich ú č inky na ekonomiku jsou velké.

Barié ry stá tní ch z á sahů – mož nosti stá tní intervence v prů myslu jsou vš ak limitová ny v souvislosti s dalš í mi momenty:

1. stá t nesporně disponuje prostř edky urč ité ho ná tlaku, ale s vý jimkou rozsá hlé ho zná rodně né ho sektoru rozhodují o změ ně struktury soukromé podniky

2. ú č innost prů myslové politiky spoč í vá na odhadech, na prognó zá ch. Jasná vize př edpoklá dá velkou znalost trhu a produktů. K tě mto informací m má stá tní apará t jen malý př í stup. Z toho vyplý vá riziko strategický ch omylů a chyb s nepř edví datelný mi dů sledky

3. Kaž dá prů myslová politika mě ní povahu a strukturu zamě stnanosti. Z toho plynou problé my s př eš kolová ní m, jehož ná klady je nutno brá t v ú vahu.

4. př i dneš ní ú rovni techniky je nutno mí t š irokou koncepci prů myslové politiky. Dnes prů mysl zahrnuje i takové trž ní subjekty, jako poradenské společ nosti, prodej know-how, atd. Vý konost prů myslu je nemyslitelná bez patř ič né specializace ve služ bá ch, které se znač nou mě rou opí rají o „mozky“

19.4.7 Veř ejný sektor

Veř ejný sektor je d efinová n jako:

a) orgá ny stá tní moci (general government) – ú stř ední vlá da vč etně veř ejné sprá vy, samosprá vné orgá ny

b) stá tní podniky (public enterprises) – hospodá ř ské č i obchodní subjekty, kde je 50 č i ví ce procent ve vlastnictví ú stř ední č i regioná lní vlá dy

Rozsah stá tní ho (veř ejné ho) sektoru se v rá mci Evropské hospodá ř ské komise posuzuje v 5 ukazatelí ch:

1. ná kupy zbož í a služ eb stá tní ho sektoru pro investice a spotř ebu

2. podí l na reá lný ch zdrojí ch, vyjá dř ený podí lem na aktivní m obyvatelstvu

3. podí l mezd, platů a zisků vytvoř ený ch ve stá tní m sektoru na celkové m vý nosz vý robní ch faktorů

4. stupeň redistribuce dů chodů způ sobený orgá ny stá tní moci, mě ř eno jako velič ina daní a bě ž ný ch př evodů soukromé ho sektoru

5. podí l stá tní ho sektoru na celkový ch investicí ch

Sektor stá tní ch podniků vznikl buď investič ní vý stavbou financovanou stá tem nebo zestá tně ní m. Ú č elem zestá tně ní zpravidla bylo podpoř it klí č ová odvě tví, a tí m př ispě t ke stabilitě ná rodní ekonomiky. Specifickou sfé rou stá tní ho podniká ní jsou stá tní banky a peně ž ní ú stavy vš eobecně. Kromě USA jsou ú stř ední emisní banky instituce vesmě s stá tní.

Ř í zení veř ejné ho sektoru

Č innost veř ejné ho sektoru je tř eba koordinovat a usmě rň ovat.

Napojení veř ejné ho sektoru na stá tní rozpoč et vyluč uje soukromou ziskovou pohnutku jako ř í dí cí prvek systé mu.

Tempo rů stu stá tní ch vý dajů obvykle př evyš uje tempo rů stu obyvatelstva.

Zá važ ná je rovně ž koncepce hospodá ř ské politiky. Vcelku se př ijí má zá sada, ž e s vý jimkou vá leč ný ch a mimoř á dný ch udá lostí jsou vý daje veř ejné ho sektoru zá vislé na př í jmech stá rní ho rozpoč tu. Vý znamnou a rostoucí polož kou vý dajů veř ejné ho sektoru jsou rozpoč ty mí stní ch orgá nů stá tní moci.

Koncem 20.stol. lze pozorovat 2 protichů dné tendence:

Ně které vlá dy hledaly ř eš ení hospodá ř ský ch obtí ž í v koncepcí ch vš emož ně omezují cí ch ekonomickou sí lu stá tu, jiné naopak ekonomickou ú lohu stá tu slí š e posilovaly.

Velikost a odvě tvová struktura veř ejné ho sektoru ve vybraný ch zemí ch

Francie: stá tní vý robní sektor se podí lí na HDP cca 17%, na prů myslové vý robě cca 30%, na zamš stnanosti cca 4%

Velká Britá nie: stá tní vý robní sektor se podí lí na HDP cca 10%, na celkové vý robě cca 20%, na zamě stnanosti cca 12% a na investicí ch cca 25%

Itá lie: stá tní vý robní sektor se podí lí na HDP 15 - 17 %, na prů myslové vý robě cca 15%, na zamě stnanosti cca 20% a na investicí ch cca 16 %

Rakousko: stá tní vý robní sektor se podí lí na prů myslové vý robě cca 40%, na zamě stnanosti cca 25% a na investicí ch cca 48 %

SRN: stá tní vý robní sektor se podí lí na HDP cca 17 %, na prů myslové vý robě cca 8%, na zamě stnanosti cca 9 % a na investicí ch cca 31 %

Pro evrospké země lze tedy konstatovat:

a) podí l stá tní ho vý robní ho sektoru na tvorbě HDP se pohybuje mezi 10-17%, na celkové prů mylsové vyý robě mezi 8-40%, podí l zamě stnanosti mezi 12-24%, podí l na investicí ch 10-48%

b) stá tní podniky mají nejvě tš í zastoupení v energetické m prů myslu, vč etně ropné ho prů myslu a vý roby atomové energie. Dá le potom v ocelá ř ské m prů myslu a ně který ch odvě tví ch strojí renství (letecký prů mysl, vý roba osobní ch automobilů, …)

c) veř ejný sektor se v zá padoevropský ch zemí ch podstatně podí lí na hospodá ř ské aktivitě, na technologické m pokroku a na vý voji infrastruktury

Specifickou souč á stí vě ř ejné ho sektoru jsou stá tní společ nosti, jejichž ú lohou je ovlivň ovat č i financovat technologický pokrok. Tyto společ nosti zasahují do veř ejné ho i soukromé ho sektoru, financují ž á doucí fú ze, podporují modernizač ní investice, …

Hlavní domé nou vě ř ejné ho sektoru zů stá vá ve vě tš ině př í padů energetický prů mysl (ropný a jederný). Potom je to podí l na ocelá ř ství, automobilové m a loď ař ské m prů myslu. Obecný m rysem vý voje veř ejné ho sektoru vý robní povahy je stí rá ní př esné hranice mezi veř ejný m a soukromý m sektorem.

20 Fiská lní politika (rozpoč tové hospodař ení; daň ová politika; vý dajová politika; deficit stá tní ho rozpoč tu a stá tní dluh; veř ejné vý daje a zamě ř ení fiská lní politiky)

Fiská lní politikou rozumí me soubor postupů a ná strojů, jimiž vlá da ovlivň uje chod ekonomiky prostř ednictví m př í jmů a vý dajů stá tní ho rozpoč tu s cí lem:

a) podpoř it ekonomický rů st a rů st zamě stnanosti

b) pomoci utlumit vý kyvy c hospodá ř ské m cyklu

c) zmí rnit inflač ní tlaky v ekonomice

Zá mě ry fiská lní politiky se prosahují nepř í mo: Př edevš í m prostř ednictví m rů stu agregá tní poptá vky (AD). V př í padě mě ní cí ho se zdaně ní mů ž e fiská lní politika ovlivnit i pohyby agregá tní nabí dky (AD).

Kromě své hlavní funkce, kterou je stabilizace vzá jemný ch vztahů mezi ekonomický m rů stem, zamě stnaností a inflací, plní fiská lní politika i dalš í ú koly:

1. její m prostř ednictví m je zabezpeč ová n rozvoj veř ejné ho sektoru a poskytová ní veř ejný ch statků

2. př erozdě luje dů chody prostř ednictví m daň ové soustavy a systé mu transferový ch plateb

3. podí lí se na zmí rň ová ní dů sledků externalit s na podpoř e kladný ch externalit

Relativně samostatnou souč á stí fiská lní politiky je:

a) daň ová politika

b) vý dajová politika

c) politika financová ní deficitů stá tní ho rozpoč tu a stá tní ho dluhu

Podle zamě ř ení mů ž eme rozliš ovat:

Expanzivní fiská lní politiku opí rají cí se i rostoucí př erozdě lová ní dů chodů a zvyš ují cí se podí l stá tní ho rozpoč tu

Restriktivní fiská lní politiku opí rají cí se o klesají cí př erozdě lová ní dů chodů a klesají cí podí l stá tní ho rozpoč tu

20.1 Rozpoč tové hospodař ení

Rozpoč tová soustava

V elementá rní podobě př edstavuje stá tní rozpoč et ú č et, ve které m jsou na jedné straně př í jmy a na druhé vý daje. Ve skuteč nosti je stá tní rozpoč et pouze jednou, i když nejdů lež itě jš í souč á stí soustavy veř ejný ch rozpoč tů

Z hlediska formá lní ho uspoř á dá ní se soustavy veř ejný ch rozpoč tů liš í, neboť veř ejné rozpoč ty jsou vž dy poplatné stá tní mu a regioná lní mu uspoř á dá ní kaž dé ho stá tu. V Č R se rozpoč tová soustava č lení na:

1. stá tní rozpoč et

2. rozpoč ty regioná lní ch a mí stní ch orgá nů stá tní sprá vy a samosprá vy

3. rozpoč ty zdravotní ch pojiš ť oven

4. rozpoč tové fondy veř ejnoprá vní ho charakteru

5. rozpoč ty orgá nů a organizací napojený ch př í mo na vlá du

Stá tní rozpoč et v rá mci rozpoč tové soustavy př edstavuje vrcholný centralizovaný fond, kam bě hem rozpoč tové ho období proudí finanč ní prostř edky a z ně hož se zá roveň postupně vynaklá dají rozpoč tové prostř edky na ú hradu vý dajů.

Zá roveň je vš ak stá tní rozpoč et zá vazný m finanč ní m plá nem na období 1 roku, který je schvalová n zá konodý rný m sborem. NA zá vě r rozpoč tové ho období je sestavová n tzv. stá tní zá vě reč ný ú č et, který obsahuje koneč né vý sledky plně ní stá tní ho rozpoč tu; ten je rovně ž projedná vá n a schvalová n parlamentem.

Pokud se nepodař í schvá lit ná vrh rozpoč tu do zač á tku rozpoč tové ho období, pak se až do schvá lení ná vrhu rozpoč tu hospodař í podle tzv. rozpoč tové ho provizoria; jeho zá kladem je obvykle skuteč nost př í sluš né ho č asové ho ú seku z minulé ho rozpoč tové ho období.

Př í jmy a vý daje stá tní ho rozpoč tu

Zá kladní fornou př í jmu stá tní ho rozpoč tu jsou daně. Ty lze rozdě lit na 2 velké skupiny:

Daně př í me

Daně nepř í mé

Dalš í mi vý znamný mi př í jmy stá tní ho rozpoč tu Č R jsou:

Platby sociá lní ho pojiš tě ní placené zamě stnanci a zamě stnavateli shromaž ď ované prostř ednictví m finanč ní ch ú ř adů ve stá tní m rozpoč tu

Dovozní cla, př edepisovaná a inkasovaná prostř ednictví m celní sporá vy Č R

Sturktura stá tní ho rozpoč tu:

př í jmy stá tní ho rozpoč tu vý daje stá tní ho rozpoč tu

př í jmy z daní a poplatků: neinvestič ní ná kupy vč etně platů

daň z př í jmu fyzický ch osob transfery obyvatelstvu

daň z př í jmu prá vnický ch osob př í spě vky ú zemní m rozpoč tů m

daň z př idané hodnoty transfery podnikatelský m subjektů m

spotř ební daně a neziskový m organizací m

clo ostatní neinbestič ní vý daje

pojistné na sociá lní zabezpeč ení kapitá lové vý daje

ostatní daně a poplatky

nedaň ové př í jmy

kapitá lové př í jmy

př ijaté dotace

Vý daje stá tní ho rozpoč tu jsou tvoř eny:

Vlá dní mi ná kupy zbož í služ eb (G) – př edstavují vý daje neinvestič ní ho charakteru (vč etně platů) a investič ní ho charakteru (budovy, vojenská technika, …), Slouž í k financová ní a spolufinancová ní veř ejné ho sektoru a veř ejný ch statků, které tento sektor podporuje.

Transferový mi platbami (TR) – př edstavují ty vý daje stá tní ho rozpoč tu, které mají pouze př erozdě lovací charakter. Jedná se př edevš í m o nejrů zně jš í platby sociá lní ho charakteru (podpory v nezamě stnanosti, vý platy starobní ch a invalidní ch dů chodů, dotace do země dě lství, splá tky z ú roků ze stá tní ch ú vě rů, …). Za transferové platby nelze považ ovat odmě ny (dů chod), plynoucí ně které mu vý robní mu faktoru za ú č ast na tvorbě HDP (mzdy a platby pracovní ků veř ejné ho sektoru).

Vý sledky stá tní ho hospodař ení

Pokud se jedná o celkové hospodař ení stá tu, rozezná vá me 2 zá kladní situace:

Př ebytkové hospodař ení, kdy TA > G + TR; v tomto př í padě hovoř í me o rozpoč tové m př ebytku (BS), který vzniká jako dů sledek niž š í ch celkový ch vlá dní ch vý dajů ve srovná ní s př í jmy

Deficitní hospodař ení, kdy TA < G + TR; v tomto př í padě hovoř í me o rozpoč tové m deficitu (BD), který vzniká jako dů sledek vyš š í ch vlá dní ch vý dajů než byly př í jmy. Konkré tně:

BD = tY – G - TR

Rozpoč tový př ebytek (resp. deficit) zá visí na:

Ú rovni dů chodu (Y) a na vš ech faktorech, které vedou k jeho změ ná m

Na zá mě rech fiská lní politiky: na objemu daň ové ho inkasa (TA = tY), tj. na velikosti dů chodové daně (t), na vlá dní ch ná kupech (G) a transferech (TR)

Viz graf 20.1 na straně 461!

Strukturá lní a cyklický deficit

Strukturá lní deficit – zachycuje rozpoč tový deficit nikoli př i skuteč né ú rovni dů chodu, ale př i ú rovni dů chodu, která odpoví dá stavu plné zamě stnanosti, tedy situaci, kdy ekonomika dosahuje potenciá lní ho dů chodu. Označ í me-li ú roveň dů chodu př i plné zamě stnanosti (Yp), tedy

BDp = tYp – G – TR

BDp – strukturá lní deficit

Strukturá lní deficit vzniká jako dů sledek dlouhodobé stimulace rů stu agregá tní poptá vky za strany stá tu. Strukturá lní deficit je chronický m, ale i nebezpeč ný m jevem, neboť si země tzv. ž ije nad pomě ry, tedy dlouhodobě spotř ebová vá ví c, než vytvá ř í.

Cyklický deficit: rozdí l mezi strukturá lní m deficitem a skuteč ný m rozpoč tový m deficitem zjistí me:

BDp – BD = t (Yp – Y)

BDp – BD = cyklický deficit

Vý š i cyklické ho deficitu ovlivň ují rozdí ly v daň ové m inkasu, ke který m dochá zí v dů sledku cyklický ch vý kyvů reá lné ho produktu. Cyklický deficit ve stabilizovaný ch trž ní ch ekonomiká ch byl v celé m pová leč né m období př ijí má n bez vě tš í ho znepokojení. Vě tš inou se oč eká valo, ž e v budoucnu bude mož né postupné sniž ová ní vý dajů a zá roveň, ž e budoucí vyš š í vý nosy opě t umož ní sestavovat vyrovnané stá tní rozpoč ty. O to vě tš í problé my vznikly, a v ně který ch zemí ch existují dodnes, s dlouhodobý mi strukturá lní mi deficity.

20.1 Daň ová politika

Rozliš ujeme:

Př í mé dů chodové a kapitá lové daně

Nepř í mé daně

Dů chodové daně platí poplatní k př í mo do stá tní ho rozpoč tu; je tedy obezná men s jejich vý š í. Poplatní k jsou buď podniky (v Č R daň z př í jmu prá vnický ch osob), nebo domá cnosti a ž ivnostní ci (v Č R daň z př í jmu fyzický ch osob)

Kapitá lové daně př edstavují rů zné dabě z majetku. V Č R existují:

Daň dě dická a darovací

Silnič ní daň

Domovní daň

Daň z př evodu nemovistostí

Př i zkoumá ní mí ry zdaně ní dů chodu hraje dů lež itou ú lohu i typ zdaně ní. Progresivní zdaně ní znamená, ž e s rů stem dů chodu roste i daň ová sazba (v Č R u daně z př í jmu fyzický ch osob). V př í padě proporcioná lní ho zdaně ní se nemě ní podí l daně na dů chodu (ten zů stá vá konstantní, např. ve vý š i 30% jako u daně z př í jmu prá vnický ch osob). Př i degresivní m zdaně ní podí l daně na rostoucí m dů chodu klesá (v Č R u zdravotní ho pojiš tě ní).

Nepř í mé daně platí kupují cí v ceně zbož í; do stá tní ho rozpoč tu je odvá dí prodá vají cí (plá tci daně). V Č R se jedná o:

daň z př idané hodnoty

spotř ební daně

clo

Pokud se jedná o celkovou mí ru zdaně ní, lze konstatovat, ž e

a) rů st daň ové ho zatí ž ení sniž uje ú roveň spotř ební ch vý dajů (C), stejně jako objem soukromý ch investic (I); dodateč né daně znamenají, pokud se zá roveň odpoví dají cí m způ sobem nezvý š i vlá dní ná kupy (G), pokles agregá tní poptá vky a tí m i reá lné ho HDP

b) pokles daň ové ho zatí ž ení naopak vytvá ř í př edpoklady pro dalš í rů st spotř eby (C) a investic (I); sní ž ení daň ové ho zatí ž ení tak vede k rů stu agregá tní poptá vky a tí m i reá lné ho HDP

Dů chodové daně sniž ují velikost multipliká toru, tedy na velikost dů chodu má zvý š ení daní stejný vliv jako sní ž ení mezní ho sklonu ke spotř ebě; tlumí multiplikač ní ú č inky změ n autonomní ch vý dajů na změ ny vý stupu (Y). Viz graf 20.2 na traně 465!

Automatické stabilizá tory – omezují kolí sá ní ekonomické aktivity, př edevš í m cyklické kolí sá ní vý stupu (HDP).O stabilizá toru mluví me proto, ž e do urč ité mí ry stabilizuje vý kon ekonomiky. O automatické m proto, ž e k té to stabilizaci dochá zí automaticky. Jako tyto stabilizá tory pů sobí pojistné a podpory v nezamě stnanosti a ostatní platby a vý daje sociá lní ho charakteru. Zvý š ení dů chodový ch daní mů ž e ovlivnit i agregá tní nabí dku (nepř í znivý nabí dkový š ok mů ž e zvý š it cenovou ú roveň, vč etně poklesu reá lný ch mezd, stejně jako vyvolat pokles HDP).

Vzá jemný vztah daní a rozpoč tové ho salda

Pokud se jedná o vzá jemný vztah daní a rozpoč tové ho salda, zde platí, a to bez ohledu na př í padné změ ny dů chodu (Y)

Sní ž ení daň ové ho zatí ž ení vede k rů stu rozpoč tové ho deficitu

Zvý š ení daň ové ho zatí ž ení naopak rozpoč tový deficit sniž uje

Lafferova kř ivka (grafy 20.3 na straně 466 a 20.4 na straně 467)! A. Laffer zastá val jiný ná zor. Domní val se, ž e optimá lní mí rou zdaně ní je 50% a po př ekroč ení té to hranice daň ové př í jmy klesají. Proto by např í klad mí ra zdaně ní 75% znamenala menš í daň ové př í jmy, než zdaně ní ve vý š i 35%. Hypoté za o prů bě hu Lafferovy kř ivky se vš ak nikdy empiricky nepotvrdila. O Lafferový ch zá vě rech by bylo mož né uvaž ovat pouze v př í padě, ž e by se celkové daň ové zatí ž ení pohybovalo vysoko v horní polovině spektra (ví ce než 50%), což v dneš ní ch trž ní ch ekonomiká ch je velmi vzdá lená př edstava.

20.3 Vý dajová politika

Vlá dní vý daje (tzv. veř ejná spotř eba) jsou relativně stabilní velič inou, která př í liš nekolí sá ani v prů bě hu cyklu. Dů vodem je velký podí l tzv. mandatorní ch vý dajů na jejich celkové m objemu. Mandatorní vý daje, v dů sledku jejich prá vní ho ukotvení, není mož né mě nit prů bě ž ně z roku na rok, ale pouze na zá kladě změ ně ný ch zá konů.

Z toho hlediska se jeví poně kud jinak mož nost vý dajové fiská lní expanze.

Barié ry pro zvyš ová ní daní:

nechuť politiků zvyš ovat daně, protož e je to vž dy nepopulá rní krok a mů ž e vé st ke ztrá tě volič ů

nezá vislá centrá lní banka, její mž cí lem je udrž et ní zkou inflaci a proto ze sá sady nebude podporovat zvý š ení vý dajů bez zvý š ení daní.

Př esto mají vlá dní vý daje tendenci rů st, neboť hospodá ř ské ož ivení, které př iná š í rů st vý roby a pokles nezamě stnanosti, je lá kavý m cí lem.

V klasické m poptá vkové m modelu zvý š ení vlá dní ch vý dajů sklá dají cí ch se z

vlá dní ch ná kupů zbož í a služ eb

vlá dní ch transferů

posouvá kř ivku agregá tní poptá vky a zvyš uje tak ekonomický vý stup (Y). Zvý š ení dů chodu (vý stupu) se př itom ř í dí obdobný mi vztahy jsko v př í padě autonomní ch investic: dí ky multipliká toru roste dů chod rychleji než vlá dní vý daje, tedy nejen pomocí daň ové, ale i pomocí vý dajové politiky v rá mci stá tní ho rozpoč tu mů ž e vlá da ovlivň ovat vý voj HDP. Viz garf 20.5 na straně 468!

Pokud pů jde o tzv. č istou fiská lní expanzi, tj. rů st dů chodu nebude doprová zen rů stem množ ství peně z v obě hu (M), nebo rů stem dů chodové rychlosti obratu peně z (V), dojde také k rů stu ú rokové mí ry. Rů st ú rokové mí ry ovš em vytlač í (vytě sní) ně které jiné vý daje, př edevš í m investič ní povahy. Dí ky tomuto protipohybu, který se nazý vá efekt vytlač ová ní, doschá zí k opě tovné mu poklesu dů chodu.

Pokud bude fiská lní expanze doprová zena rů stem peně ž ní zá soby, nebo se zrychlí dů chodová rychlost obratu peně z, potom lze oč eká vat, ž e nedojde k tak vý razné mu rů stu ú rokové mí ry a tí m k vytlač ení investic.

Z provedené ho rozboru ú č inků fiská lní politiky lze snadno odvodit postoj konzervativní ch teoretiků k dů sledků m fiská lní politiky na vý voj ekonomiky. Vě tš inou se domní vají, ž e aktivní fiská lní politika destabilizuje vý voj ekonomiky, neboť v koneč ný ch dů sledcí ch vede k rů stu inflace a tí m i k vynucený m změ ná m v monetá rmí politice.

Vě tš ina konzervativní ch ekonomů podporuje pouze snahu vlá dy př ijmout takové daň ové zá kony, které by motivovaly domá cnosti ke spoř ení.

20.4 Deficit stá tní ho rozpoč tu a stá tní dluh

Rozdí l mezi vyš š í mi vý daji a niž š í mi daň ový mi př í jmy se nazý vá rozpoč tový deficit. Akumulace (souč et) vš ech minulý ch deficitů př edstavuje stá tní (vlá dní) dluh.

Rozpoč tový deficit mů ž e bý t financová n trojí m způ sobem:

1. V př í padě, ž e skuteč ný HDP (Y) se pohybuje pod ú rovní potenciá lní ho produktu (Y < Yp), potom vlá da mů ž e využ í t shromá ž dě né ú spory k deficitní mu financová ní vlá dní ch vý dajů. V tomto př í padě vlá da využ í vá jinak nevyuž ité domá cí ú spory.

2. V př í padě, kdy skuteč ný produkt (Y) je vyš š í než potenciá lní produkt (Y > Yp) a kdy nejsou k dispozici nevyuž ité ú spory, př ipadá v ú vahu tzv. monetizace rozpoč tové ho deficitu. V tomto př í padě nakupuje cenné papí ry centrá lní banka, která jejich ná kup financuje dodateč ný mi peně zi, které uvolň uje do obě hu.

3. Rozpoč tový deficit mů ž e bý t financová n také prodejem stá tní ch aktiv. Když vlá da prodá pů du nebo stá tní podniky soukromý m investorů m, zí ská vá př í jem, ze které ho mů ž e financovat deficit nebo splatit stá tní dluhy.

Financová ní dluhem a peně zi jsou standardní mi způ soby financová ní deficitů. Prodej stá tní ho majetku př edstavuje mimoř á dný způ sob zí ská vá ní peně z do stá tní ho rozpoč tu vzhledem k omezenosti majetku, který vlá da mů ž e prodat.

Vý hody a nevý hody dluhové ho a peně ž ní ho financová ní rozpoč tový vh deficitů:

V př í padě dluhové ho financová ní je nejvě tš í problé m spojen s vytlač ová ní m soukromý ch investic, kdy deficit stá tní ho rozpoč tu sniž uje domá cí ú spory a rostoucí ú roková mí ra vytě sň uje investice.

V př í padě peně ž ní ho financová ní deficitů př edstavuje nejvě tš í problé m tzv. inflač ní daň. Inflač ní daň není daní v klasické m slova smyslu, tzn. do stá tní ho rozpoč tu neplatí me ž á dné konkré tní č á stky. Tato daň má skrytě jš í podobu. Když vlá da tiskne pení ze(centrá lní banka), rostou ceny a tí m i klesá kupní sí la peně z. Inflač ní daň je tak daní uvalenou na kaž dé ho, kdo drž í pení ze, s vý jimkou vlá dy, která mů ž e dí ky natiš tě ný m peně zů m vydá vat ví ce. Tento zdroj se ně kdy označ uje jako tzv. raž ebné (ně kdy té ž regá l), což je schopnost vlá dy zvý š it si př í jmy prostř ednictví m své ho prá va emitovat pení ze (pomocí centrá lní banky).

Stá tní dluh chá peme jako č istý dluh vlá dy, tzn. č istou č á stku peně z, která vlá da dluž í soukromé mu sektoru. Proces, ve které m ministerstvo financí financuje a umoř uje (splá cí) stá tní dluh, se nazý vá ř í zení m dluhu, nebo také sprá vou dluhu. Př i ř í zení dluhu je nejvě tš í objem prá ce spojen s refinancová ní m existují cí ho dluhu, kdy př i vyprš ení splatnosti dř í ve vydaný ch dluhopisů se emitují a prodá vají nocé dluhopisy.

20.5 Veř ejné vý daje a zamě ř ení fiská lní politiky

Podí l veř ejný ch vý dajů na HDP

Ješ tě v roce 1937, tedy tě sně př ed vypuknutí m vá lky, byl v USA podí l vě ř ejný ch vý dajů na HDP pod hranicí 10%. Novodobé hodnoty vykazovalo pouze Ně mecko (42, 4%). K nejrazantně jš í mu rů stu dochá zí v letech 1960 – 1980 s tí m, ž e v 70.letech rů st veř ejný ch vý dajů zač í ná vý razně ji př edstihovat př í jmy veř ejný ch rozpoč tů. Vý sledkem je rů st rozpoč tový ch schodků s ná sledný m rů stem vnitř ní ho zadluž ení jednotlivý ch stá tů.

Keynesiá nská fiská lní politika

Na vý sluní byla př edevš í m v 50. a 60.letech. V souč asnosti je vě tš inou keynesiá nská fiská lní politika spojová na se „stá tem blahobytu“. Dů vodem je, ž e za dobu pů sobení té to politiky by la vybudová na nejen potř ebná a kvalitní infrastruktura, ale zá roveň byl vytvoř en pomě rně rozsá hlý a č asto má lo efektivně pracují cí vlá dní sektor. Té ž byly zavedeny š iroce koncipované sociá lní programy, s jejichž ně který mi negativní mi ná sledky (rozsá hlý stá tní rozpoč et, vysoké stá tní dluhy, byrokratizace, …) zá pasí hospodá ř ská politika v ně kteerý ch zemí ch dodnes!

Změ ny v pojetí hospodá ř ské politiky po roce 1980, která se zač í ná opí rat o konzervativní ekonomické teorie, vedly i ke změ ná m v chá pá ní fiská lní politiky. Fiská lní politika již není považ ová na za rozhodují cí stabilizá tor ekonomické ho vý voje, i když urč ité stabilizač ní funkce, př edevš í m v souč innosti s monetá rní politikou, plní a bude plnit i nadá le.

21 Monetá rní politika (peně ž ní zá soba a ú roková mí ra jako hlavní ná stroje monetá rní politiky; ná stroje centrá lní banky použ í vané v monetá rní politice)

Monetá rní (menová, peně ž ní) politika je souč á stí hospodá ř ské politiky stá tu, která využ í vá k ovlivň ová ní vý voje makroekonomický ch velič in peně ž ní ch, ú vě rový ch, devizový ch a dalš í ch mě nový ch ná strojů. Mů ž eme ji proto chá pat také jako souhrn opatř ení a zá sad emisní, ú vwrové, depozitní, ú rokové devizové a kurzové politiky.

Bezprotř ední m cí lem monetá rní politiky je zajiš tě ní stability mě ny, zejmé na zabezpeč ení stability cenové hladiny. Menovou stabilitu v š irš í m smyslu slova lze chá pat jako zachová ní stability kupní sí ly domá cí mě ny nejen uvnitř ná rodní ekonomiky, ale také kupní sí ly v pomě ru k mě ná m zahranič ní m.

Cí l mě nové politiky je tř eba chá pat v š itŕ š í ch souvislostech – ve vztahu k vý voji HDP, zamě stnanosti, rovnová ž né platební bilanci a dalš í m prioritá m hospodá ř ské politiky.

Monetá rní politika a její ná stroje nepů sobí izolovaně, jsou ovlivň ová ny ř adou faktorů (např. mí ra koordinace s fiská lní politikou, zahranič ní vlivy, chová ní jednostlivý ch podnikatelský ch subjektů, vč etně obchodní ch bank, …)

I když ná strojů k prosazová ní monetá rní politiky je celá ř ada, za nejdů lež itě jš í jsou považ ová ny 2 z nich:

Peně ž ní zá soba (množ ství peně z v obě hu)

Ú roková mí ra

Pomě rně dlouhé období, od 19.stol. do 60.let 20.století, se monetá rní politika zamě ř ovala na ř í zení ú rokový ch mě r. Postupně, zejmé na v období po 2.sv.v., bala tato politika opuš tě na, neboť př está vala bý t dostateč ně ú č inná. V 80.letech 20.století zač aly ně které stá ty použ í vat k dosahová ní cí lů monetá rní politiky př edevš í m ř í zení peně ž ní zá soby.

Hlavní mi institucemi monetá rní politiky v jednotlivý ch zemí ch jsou centrá lní banky, které peč ují o stabilitu kupní sí ly mě ny jak uvnitř ná rodní ekonomiky, tak navenek. Podle už š í ho č i š irš í ho vymezení cí le monetá rní politiky pak centrá lní banky uplatň ují expanzivní č i restriktivní mě novou politiku.

Expanzivní mě nová politika zvyš uje emisi peně z, zlevň uje ú vě ry a podně cuje peně ž ní poptá vku, restriktivní mě nová politika naopak tlumí emisi peně z, zdraž uje ú vě ry a omezuje peně ž ní poptá vku.

21.1 Peně ž ní zá soba a ú roková mí ra jako hlavní ná stroje monetá rní politiky

Ř í zení peně ž ní zá soby

Nelze ho chá pat jen jako emisi hotovostní ho obě ž iva centrá lní bankou, protož e velmi vý znamnou souč á stí peně ž ní zá soby je ú vě rová emise.

Množ ství peně z v obě hu pů sobí ná sledovně:

1. Př i zvý š ení peně ž ní zá soby dochá zí k rů stu vš eobecné hospodá ř ské aktivity. Zvyš uje se HDP, roste zamě stnanost, nebo se sniž uje nezamě stnanost

2. Sní ž ení peně ž ní zá soby omezuje hospodá ř skou aktivitu, dochá zí k poklesu HDP nebo k poklesu tempa jeho rů stu, stoupá nezamě stnanost, klesají nebo stagnují investice

3. Změ ny v peně ž ní nabí dce mohou vé st k cenový m změ ná m: zvý š ení množ ství peně z v obě hu vyvolá vá vzestup cenové hladiny a vede ke sní ž ení kupní sí ly peně z. Ovš em udrž ová ní stabilní cenové hladinytlumení m př í rů stků peně ž ní zá soby není jednoznač ně pozitivní m opatř ení m, protož e mů ž e pů sobit na zpomalení hospodá ř ské ho rů stu

Mě nové agregá ty

Peně ž ní zá soba (množ ství peně z v obě hu) je vyjadř ová na pomocí ukazatelů – mě nový ch agregá tů, které jsou označ ová ny symbolem M. Rozdí lný obsah jednotlivý ch typů agregá tů je dá n stupně m likvidity peně ž ní ch prostř edků, které jsou do př í sluš né ho ukazatele zahrnová ny:

M0 – tzv. mě nová bá ze (zá kladna), která zahrnuje hotovostní obě ž ivo a celkové rezervy bank; je zde nejvyš š í stupeň likvudity

M1 – tzv. ú zké pení ze nebo také transakč ní pení ze, zahrnuje hotovostní obě ž ivo + vklady na bě ž ný ch ú č tech v banká ch + š eky v domá cí mě ně.

M2 – obsahuje agregá t M1 + ú sporné vklady v banká ch + termí nované vklady v banká ch, zpravidla v domá cí mě ně

M3 – tzv. š iroké pojetí peně z, je konstruová n jako M2 + termí novaná depozita na urč itou vý š i, vě tš inou dlouhodobá + devizové vklady u domá cí ch bank

Mohou bý t i dalš í agregá ty M4 (např. ve Velké Britá nii, …)

V Č R se nejč astě ji setká vá me s M1 a M2

Obchodní banky ( vedle centrá lní banky) také hrají rozhodují cí ú lohu př i tvorbě peně ž ní ch prostř edků, nikoliv vš ak vydá vá ní m nový ch bankovek a mincí, ale pů jč ová ní m peně z z ulož ený ch vkladů. Bankovní ú vě ry obchodní ch bank se tak podí lejí na vytvá ř ení celkové peně ž ní zá soby. Proto je regulace bankovní ho systé mu centrá lní bankou nezbytná v souvislosti s monetá rní politikou.

Keynesovský př í stup

Zamě ř uje se na stimulová ní investic firem prostř ednictví m sniž ová ní ú rokové mí ry a zpř í stupň ová ní m ú vě rů (politika „levný ch peně z“).

Monetaristický př í stup

V mě nové politice preferují ř í zení peně ž ní zá soby.

V 70.letech, dí ky ropný m š oků m a ná sledné inflaci se v hospodá ř ské politice zač í nají vý razně ji uplatň ovat ně které monetaristické ná zory, př edevš í m:

a) v ekonomice existuje pomě rně stabilní vztah mezi nejdů lež itě jš í mi peně ž ní mi velič inami a zá kladní mi makroekonomický mi ukazateli jako jsou HDP, zamě stnanost a inflace. Jejich vý voj tak mů ž e bý t vlivem tě chto vazeb efektivně doplň ová n monetá rní politikou

b) centrá lní banky by se provoř adě mě ly zamě ř it na regulaci množ ství peně z v ekonomice a vytvoř it tak podmí nky pro upatně ní aktivní akomodač ní politiky

Akomodač ní (př izpů sobivou) mě novou politikou se nazý vá takoková politika, která př izpů sobuje (zvyš uje nebo sniž uje) nabí dku peně z s cí lem dosá hnout odpoví dají cí ch změ n ve vý voji zá kladní ch makroekonomický ch velič in.

Peně ž ní zá soba (respetive nabí dka peně z) vš ak není urč ová na jen centrá lní bankou, ale je také ovlivň ová na změ nami v poptá vce po peně zí ch. K tě m dochá zí př edevš í m, když:

1. rychle stoupá cenová hladina

2. roste HDP a spolu s ní m i poč et a hodnota transakcí, př i nichž dochá zí ke smě ně zbož í za pení ze

3. ekonomické subjekty zvyš ují drž bu likvidní ch prostř edků.

Kvantitativní rovnice smě ny

Má -li bý t v ekonomice zachová na rovnová ha, musí množ ství peně z v obě hu odpoví dat množ ství obí hají cí ho zbož í a nabí zený ch služ eb a ú rovni jejich cen. Tento vztah zachycuej ná sledují cí vzorec:

Y x P = M x V

Y – dů chod

P – cenová hladina

M – množ ství peně z v obě hu

V – rychlost obratu peně z

Pokud tedy dojde k peně ž ní expanzi, sní ž í se ú roková mí ra, coý ovlivní i bý voj velič in na ní zá vislý ch

Klesají cí ú rově ň ú rokové mí ry způ sobí pokles cen kapitá lu, rů st soukromý ch investic. Zprostř edkovaně tak dojde k rů stu HDP a cenové hladiny.

V opač né m př í padě – př i rů stu ú rokové mí ry – banyk zdraž í ú vě ry, což povede k omezení podnikatelský ch aktivit, zejmé na investic, i ná kupů spotř ební ho zbož í domá cnostmi. Ná sledně se tak tento vý voj projeví na poklesu HDP a cen pod ú rově ň, které by dosá hly za jinak nezmě ně ný ch podmí nek.

Využ ití obou hlavní ch ná strojů – ř í zení peně ž ní zá soby a regulace ú rokové mí ry – vyú stí v expanzivní nebo restriktivní politiku.

Př i mě nové expanzi:

1. peně ž ní zá soba (M) roste

2. klesá ú roková mí ra (i)

3. roste agregá tní poptá vka(A