Студопедия

Главная страница Случайная страница

КАТЕГОРИИ:

АвтомобилиАстрономияБиологияГеографияДом и садДругие языкиДругоеИнформатикаИсторияКультураЛитератураЛогикаМатематикаМедицинаМеталлургияМеханикаОбразованиеОхрана трудаПедагогикаПолитикаПравоПсихологияРелигияРиторикаСоциологияСпортСтроительствоТехнологияТуризмФизикаФилософияФинансыХимияЧерчениеЭкологияЭкономикаЭлектроника






Politika dezinflace






Pro vlá du a centrá lní banku, která se rozhodla pro dezinflaci, je dů lež ité, jaký postup zvolit, aby ná kladyspojené se sniž ová ní m inflace byly co nejmenš í. Vě tš inou se hovoř í o dvou alternativní ch cestá ch, jak prosadit dezinflaci:

1) Gradulalistický postup - v tomto př í padě je preferová no postupné sniž ová ní agregá tní poptá vky za pomoci restriktivní fiská lní a monetá rní politiky tak, aby vyvolaná recese př í liš nesní ž ila vý stup pod jeho potenciá lní ú roveň. Př i postupné m sniž ová ní agregá tní poptá vky dochá zí k pozvolné mu a soustavné mu poklesu mí ry inflace, stejně jako dů chodu a zamě stnanosti. Z teoretiské ho hlediska je tato cesta vhodná pro země, kde lze oč eká va, ž e pokles mí ry inflace bude pomalý.

2) Š oková terapie – naopak se opí rá o rychlý pokles agregá tní poptá vky, jehož dů sledkem je i rychlé sní ž ení mí ry inflace. Vyvolaná recese je mnohem hlubš í. Vý razně jš í bý vá i rů st nezamě stnanosti. Uplatně ní š okové terapie se opí rá o hypoté zu raciloná lní ch oč eká vá ní. Z teoretické ho hlediska lze ú spě ch š okové terapie př i sniž ová ní inflace oč eká vat zejmé na v př í padě hyperinflací.

Sní ž ení inflace té mě ř vž dy př iná š í recesi a rů st nezamě stnanosti. Př i vyč í slová ní ná kladů spojený ch s dezinflací se č asto použ í vá ukazatel, který se nazý vá obě tní pomě r:

kumulovaná ztrá ta HDP (v %)

obě tní pomě r =

sní ž ená inflace (v %)

19 Stá t a ekonomika („Leviathan“ nebo „Prozř etelnost“; historický vý voj funkcí stá tu; ekonomická teorie o zasahová ní stá tu do ekonomiky; hospodá ř ská a sociá lní politika stá tu)

19.1 „Leviathan“ nebo „Prozř etelnost“?

Stá t je pojem, který je př ipisová n N. Machiavellimu. Jde o označ ení organizované společ nosti, která má vlá du, jí ž je dá na vý konná moc a prá vo uplatň ovat ji, chá pe se jako prá vní, mocenský, př í padně morá lní subjekt vů č u jiný m podobně organizovaný m stá tů m.

Tuto situaci charakterizuje soubor politický ch sprá vní ch a donucovací ch orgá nů: vlá da, prezident, parlament, atd. Stá tní apará t je reprezentová n konkré tní mi osobami nebo př edstaviteli stá tu.

T. Hobbes ve své m spisu Leviathan př ipodobň uje stá t k biblické mu netvoru Leviathanovi, který se zrodil, aby skoncoval s pů vodní m stavem lidstva, jí mž byla podle Hobbese „vá lka vš ech proti vš em“.

Podle jiný ch vzniká stá t tzv. společ enskou smlouvou (J.J. Rousseau), v ní ž se jednici dohodnou, ž e v zá jmu mí ru se zř í kají svý ch „př irozený ch prá v“.

V 18.stol. se zrodila myš lenka, ž e legitimita, tj.oprá vně nost politické moci, se opí rá o uzná ní př irozený ch prá v č lově ka a souhlas lidu projevený ve svobodný ch volbá ch.

Pracovní podmí nky vč etně mzdový ch tarifů a pracovní doby pro velkou č á st obyvatelstva urč uje vě tš inou stá t, a to za asistence odborů. Ten ná s ovlivň uje také jako spotř ebitele. Vš ichni mů ž eme už í vat veř ejné statky a služ by (silnice, osvě tlení ulic). Ř eš ení př í rodní ch katastrof nebo katastrof vyvolaný ch nezvlá dnutí m vysoké ho stupně technické ho rozvoje (jaderná katastrofa v Č ernobylu) a jejich ná prava je jen v silá ch stá tu, který ovš em mů ž e pož á dat o pomoc nadná rodní nebo svě tové instituce (EU, OSN, MMF, …)

Zá konodá rství – prá vní systé m poskytují cí rá mec, v ně mž se obyvatelé stá tu mohou spolé hat na dodrž ová ní zá konů.

Vlá da ovlivň uje chová ní soukromé ho sektoru i veř ejné ho sektoru.

I v ně který ch bohatý ch ekonomiká ch existují oblasti, kde trž ní principy selhá vají a stá t musí př evzí t odpově dnost. Ná sledky vlá dní ch opatř ení jsou č asto př í liš komplikované, takž e je nelze př esně odhadnout.

Pozitivní ekonomie se v př í padě stá tní ch zá sahů zají má o ná sledky konkré tní ch vlá dní ch opatř ení, také popisuje chová ní veř ejné ho sektoru. Př ekroč í -li ekonomové hranice pouhé analý zy, dostá vají se na pů du normativní ekonomie, která zkoumá, do jaké mí ry dosahují vlá dní opatř ení rů zné vytyč ené cí le.

Roli vlá dy v soudobé ekonomice zř etelně vymezuje „teorie blahobytu“ ve dvou zá kladní ch vě tá ch:

1. Pokud v ekonomice zaznamená vá me ně které z trž ní ch selhá ní, vlá dní zá sah musí alespoň teoreticky vé st k tzv. paretovské mu zlepš ení.

2. Navrhované změ ny musí bý t v souladu s politický mi a sprá vní mi principy demokratické společ nosti

 

Pro taková opatř ení stá tu, jimiž se chce dosá hnout zvý š ení blahobytu pro vš echny, se vž ilo označ ení „stá t blahobytu“ nebo „sociá lní stá t“.

Pojem stá tní zá jmy je pojmenová ní zá sady, které se obvykle dovolá vá stá t, aby se ospravedlnil, když musí pro dosaž ení svý ch cí lů nebo zajiš tě ní vlastní nedotknutelnosti postupovat v rozporu s principy morá lky.

 

19.2 Historický vý voj funkcí stá tu

Tradič ní funkce – zajiš ť ovat zachová ní poř á dku v zemi, zejmé na dozí rat na to, aby se respektovalo v lastnické prá vo.

Stá t jako „noč ní hlí dač “ – stá t má postihovat ty, kdo by jednali v rozporu se zá kony

Dilema trh-stá t – zakladatelé klasické ekonomické teorie (zvlá š tě Adam Smith) hlá sají nezá vislost jednotlivce a trh považ ují za autoregulativní. Lze ř í ci, ž e stá t jako „noč ní hlí dač “ byl spí š e ideá lem než skuteč ností.

V naš í době – společ nost má odpově dnost za hospodá ř ský a sociá lní pokrok, jakož i za to, aby se vš ichni podí leli na vš eobecné m blahobytu (sociá lní stá t, resp. stá t blahobytu). Př ijetí koncepce sociá lní ho stá tu je př edevš í m politický jev, Tato koncepce je tedy zá roveň politická i ekonomická a sociá lní.

Stá t rovně ž respektuje volá ní jedinců i rů zný ch organizovaný ch skupin po hospodá ř ské a sociá lní jistotě.

Vysoký podí l povinný ch odvodů do stá tní ho rozpoč tu se stal vý chodiskem, jaká je potř eba odstranit př eká ž ky pů sobení trhu.

Krize sociá lní ho stá tu – kritika ně který ch ekonomů odpově dnosti stá tu za solidaritu, infrastrukturu a hospodá ř ské perspektivy.

 

19.3 Ekonomické teorie o zasahová ní stá tu do ekonomiky

Neoklasická teorie př ejí má zá vě ry klasické teorie, kdy tvrdí, ž e obecná rovnová ha, tj. soubě ž ně na vš ech trzí ch, je mož ná. Intervence stá tu př ipouš tí v př í padě, ž e jde o selhá ní trhu.

Keynesiá nská teorie považ uje intervenci stá tu v ekonomice za nezbytnou pro dalš í existenci kapitalizmu.

Př edstavitelé velké neoklasické synté zy (Samuelson, Hicks) sdí lejí ví ru v pozoruhodné efektivní vlastnosti trž ní ho mechanizmu a soudí, ž e ideá lní, dokonale konkurenč ní ekonomika by doká zala zí skat z disponibilní ch zdrojů maximum už iteč ný ch statků a služ eb, nicmé ně si uvě domují, ž e absolutní č istý a dokonalý konkurenč ní trh sotva kdy existoval.

V dneš ní době je dů lež ité zapojit do smí š ené ekonomiky i viditelnou ruku stá tu, který musí svý mi zá sahy korigovat selhá ní na trhu.

Podle Samuelsona vykoná vá stá t 4 ekonomické funkce:

1. vymezuje rá mec pro hospodá ř skou č innost

2. uskuteč ň uje makroekonomickou stabilizač ní politiku ve snaze vyhladit vrcholy a sedla cyklů nezamě stnanosti a potlač it inflaci.

3. alokuje zdroje, kdaž se trž ní selhá ní stá vá vý znamný m

4. př erozdě luje zdroje postř ednictví m transferů v rá mci veř ejné sociá lní pé č e.

Č á st liberá lní ch teoretiků př ijí ma stanovisko americké ho ekonoma Richarda Musgrava, jenž uvá dí 3 funkce stá tu:

1. funkce alokace: ovlivň ovat rozmí stě ní produktivní ch zdrojů a tí m efektivnost jejich využ í vá ní

2. funkce redistribuce: modifikovat rozdě lová ní dů chodů ve smě ru, který vyjadř uje prefernce společ nosti

3. funkce stabilizace: regulovat konjunkturu

Poč á tek 21.století je ve znamení globalizace.

 

19.4 Hospodá ř ská a sociá lní politika stá tu

Hospodá ř skou politiku je tř eba vž dy poklá dat za jednotný celek.

 

19.4.1 Typologie hospodá ř ské politiky

Př edevš í m je nutno konstatovat, ž e nositeli makroekonomické politiky jsou centrá lní orá ny stá tní moci. Podle uspoř á dá ní stá tu vš ak hospodá ř skou politiku provozují i orgá ny na niž š í ú rovni.

V rá mci EU platí princip subsidiarity, tj. zá sada rozdě lení kompetence a moci podle ní ž se ř eš ení a rozhodová ní má v rá mci mož ností uskuteč ň ovat na njniž š í m ješ tě kompetentní m stupni.

Podle č asové ho horizontu realizace cí lů lze rozezná vat politiku krá tkodobou, stř edně dobou a dlouhodobou.

Je-li tato politika uplatně na tak, aby modifikovala hospodá ř skou situaci v krá tké m a stř ední m období, nazý vá se konjunkturní. Má -li naopak modifikovat povahu ekonomiky trvale, což je mož né jenom dlouhodobě, je kvalifiková na jako strukturní: její ú č inky se vš ak projevují i v krá tké m období

Konjunkturní politika je v zá sadě s tzv. anticyklickou, jež má vyrovnat cyklické vý kyvy v ekonomice.

Stabilizač ní makroekonomická politika př edstavuje vš echny ekonomické zá sahy vlá dy do celé ho hospodá ř ské ho cyklu.

Podle rozsahu pole aplikace rozezná vá me politku sektorovou (země dě lská, prů myslová), regioná lní, ná rodní a nadná rodní.

Poptá vková politika – stimulace na zá kladě rů stu poptá vky, nabí dková politika – stimuluje nabí dku sniž ová ní m daní nebo ostatní ch povinný ch odvodů. Trž ně konformní politika se uplatň uje ná stroji, jež pů sobí nepř í mo prostř ednictví m trhu, trž ně nekonformní politika použ í vá k dosaž ení cí lů př edevš í m administrativní opatř ení.

Z hlediska použ itý ch ná strojů rozezná vá me politiky fiská lní ( rozpoč tovou) a monetá rní (mě novou), jakož i jejich kombinaci.

Zcela zvlá š tní vý znam má politika na ochranu hospodá ř ské soutě ž e., její mž ů kolem je zabezpeč ovat konkurenč ní trž ní prostř edí.

 

19.4.2 Cí le a ná stroje hospodá ř ské politiky a jejich vztahy obecně

Funkce pro ná rod – hospodá ř ská politika musí bý t dá na do služ eb „blahobytu společ nosti“ (Jan Tinbergen).

Př i rozhodová ní v hospodá ř skopolitický ch zá leř itostech je nutné zná t relativní vý znam, jaký se v dané situaci př iklá dá jednotlivý m hlavní m cí lů m. Př itom je nutno rozliš ovat dva druhy cí lový ch promě nný ch: ty, jejichž optimá lní hodnoty jsou v oblasti dosaž itelný ch hodnot a ty, jejichž optimá lní hodnoty jsou mimo tuto oblast

Velký vý znam má konzistentnost cí lů. Musí bý t sluč itelné s ostatní mi cí ly.

Velmi dů lež ité je, jaké ná stroje zvolí me k dosaž ení urč ené ho souboru cí lů. Je nutno postupovat tak, aby se vytvoř ila optimá lní situace ve vztahu k ú č elu. Volba ná strojů zá visí na povaze stanovený ch cí lů.

V zá sadě se vš eobecně uzná vá, ž e př i tvorbě hospodá ř ské politiky je nutno respektovat 2 pravidla:

První Tinbergenů v teoré m: hospodá ř ská politika musí použ í t nejmé ně tolik ná strojů, kolik má cí lů.

Druhý Tinbergenů v teoré m: pro kaž dý cí l je nutné zvolit ná stroj, který je pomě rně nejefektivně jš í.

 


Поделиться с друзьями:

mylektsii.su - Мои Лекции - 2015-2024 год. (0.014 сек.)Все материалы представленные на сайте исключительно с целью ознакомления читателями и не преследуют коммерческих целей или нарушение авторских прав Пожаловаться на материал